Jaroslav Šonka: Kreativní společenství

Před několika dny pak v souvislosti se změnami v pojednání zadluženého Řecka jiný tržní vášnivec, Aleš Michl, odsoudil snahu eurozóny, podstatným tlakem způsobit konečně nějakou změnu struktur ve státě, ve kterém je opravdu něco shnilého.

A pak se pánové Sobotka a Babiš vyjádřili odmítavě a nechápavě k užití prvního ze záchranných fondů EU, tzv. EFSF, ve kterém od roku 2010 spolurozhoduje i český hlas.

Tyto příspěvky jsou silně ahistorické. A také představy trhu bez přívlastků a hospodářského boje jsou ahistorické. Vývoj v západní Evropě se po válce ubíral směrem, který měl politice a trhům dát rozumné přívlastky, protože minulá bezpřívlastkovost vedla k početným konfliktům, a to i ke konfliktům válečným.

Čtěte také

Z téže doby minulé pochází i koncepce „národních zájmů“. Jen jeden extrémní příklad: Nacisté vytvořili pro své společenství, které vedli, také ideu národních zájmů. Jako perverzní národní zájem postulovali dobytí východní Evropy („prostor pro Němce“) a vyvraždění židů („ohrožení rasy“).

V tehdejším světě ovšem ani protivníci nacistického Německa neměli „národní zájem“ pomáhat obětem holocaustu. Jednalo se o výdajovou položku. Uprchlíkům zbývaly jako cílové adresy nejdříve jen Bolívie či Šanghaj. USA a Velká Británie nebyly nijak zvlášť vstřícné.

Dnes si tohle musíme stále znovu připomínat v kontextu současné uprchlické krize a to obzvláště také v souvislosti a postoji české veřejnosti a její reprezentace. Poučili jsme se z historie?

Uprchlíci|foto: ČTK/AP, Adriana Sapone,ČTK

Po roce 1945 bylo viditelné, že je nutné něco změnit, aby se světové války neopakovaly. Již Marshallův plán pracoval s koncepcí společných zájmů a daných pravidel, která byla společná pro všechny země, o které se staral.

Tuto koncepci pak převzala evropská společenství. Dnes už dávno víme, že trh je dobrý, ale že má také strukturální předpoklady, k nimž patří dopravní infrastruktura, sociální systém, jakož i kooperace v nadnárodních celcích, které trh narovnávají a vedou k zájmům společným. To se dá i vypočíst.

Produkty se nedostanou ke konzumentům, pokud neexistuje dopravní infrastruktura. Tu nevyřeší trh daných produktů, ale právě politické předpoklady a veřejné investice, včetně Evropských fondů, které koordinují celokontinentální sítě.

Čtěte také

Na příkladu Řecka se ukazuje, že hmotné zájmy, které jsou hlavní motivací „čistého“ trhu občas vedou k hospodářským zlomům a ke ztrátě poctivosti, což zajisté není tržní princip. Je to vidět třeba na tom, jak se vůči své vlasti chová nejbohatší část řecké společnosti. Přesuny kapitálu se vyhýbá placení daní.

A šovinistické příspěvky typu nalepování hákových křížů německému ministrovi financí ukazují jasně, že idea společných evropských principů jaksi zapadla. A končí to pak i naší zlatou českou reflexí, kde se opět argumentuje „národními zájmy“, kde Evropské fondy deformují trh (Kohout) a pomoc Řecku je nesmysl (Michl).

Jenže pomoc komukoli snižuje politická rizika populistických a totalitních změn, snižuje migrační tlaky a vývoj směrem k ohraničenému a ignorantskému společenství. To se spíše těším na Evropské fondy, které nám pomohou zlepšit dopravní koridory, po kterých budu moci rychleji utéct.