Nezačne se ČSSD štípat?

K tomu netřeba nic dodávat. Sociální demokraté také už na své zastoupení v horní komoře prakticky rezignovali. Momentálně si spíš lámou hlavu tím, jak i svou druhou prohru ve volbách do krajských samospráv proměnit v nějaký jakž takž přijatelný výsledek. V některých krajích by celkem se ctí mohli přistoupit na variantu vícebarevné spolupráce s ODS a čtyřkoalicí.

Jenomže situaci komplikují někteří jedinci, například lídr ústecké ČSSD Foldyna, který už vyhlašuje dohodu s komunisty. A hlavně sám předseda strany Miloš Zeman, který v prostoru vládní vily povečeřel se svým komunistickým protějškem Grebeníčkem, přičemž měla jít řeč jak o taktice pro druhé kolo senátních voleb, tak podle všeho i o tom, kde by se mohli sociální demokraté spojit s dědici KSČ, jejíž diktátorská nadvláda skončila přesně před jedenácti lety.

To by ovšem pak mohlo vést k tomu, že pravicoví vítězové krajských voleb odmítnou sestavovat zemské vlády za účasti Zemanovy strany. I když nyní existují koalice s účastí komunistů na komunální úrovni, není žádný důvod k tomu, aby byl podobný princip použít na vyšším krajském stupni. Komunisté přece neučinili nic, čím by si zasloužili podílet se znovu na řízení, ne sice ještě celého státu, ale i tak dost velkých území.

Těžko říci, proč Zeman s Grebeníčkem za zády užšího vedení strany vyjednával.. Možná si myslí, že pokud zajistí krajským straníkům i přes volební porážku nějaké posty, ČSSD to ocení. Podobně, jako nadšeně přijala smlouvu s ODS a vstoupila i s menšinovým kabinetem do vysněné Strakovy akademie. Jenomže od té doby uplynul nějaký čas a sociální demokraté začínají vidět., že role rukojmí Václava Klause není zdaleka tak výhodná, jak se mohlo zdát. Pozice ČSSD nadto značně oslabí porážka ve volbách, které přitom s nejvyšším politickým patrem přímo nesouvisí.

Možná, že ti sociální demokraté, kteří díky opoziční smlouvě sedí na vrcholcích, Zemanovy taktické kejkle i nyní ¨vítají. Ale málokterý si troufne to říci nahlas. Otevřená spolupráce s komunisty by totiž mohla vést k pádu ještě mnohem strmějšímu, než si uměli představit. A ti členové ČSSD, kteří nechtějí tak jako Zeman odejít zanedlouho do politické výslužby, celá situace asi budí ze sna.

Anebo se Miloš Zeman pokouší znovu dobýt přízně vlažnějších příznivců KSČM, kteří jej podporovali hurónském tažení proti pravici a přivedli jej až k volebnímu vítězství z roku 1998. Ti se ale dnes, neboť se sociální demokracie podle nich nechová dostatečně levicově, vrátili zpět ke KSČM. Proto sociální demokracie utržila takovou porážku minulou neděli, kdy zůstali nejen za ODS a čtyřkoalicí, ale právě i za komunisty.

Možná, že toto vše radí Zemanovi sbor tajemných mužů ve Strakově akademii, které manažuje Miroslav Šlouf, podle všeho jeden z tvůrců nesourodého slepence se vším nespokojených voličů před pár lety. Pokud by tomu tak bylo, je třeba, aby Zeman konečně otevřel oči. Jeho chráněnec Šlouf v senátních volbách na Chrudimsku shořel jak papír, ačkoliv kraji sliboval hory doly, kampaň vedl soustředěně více než půl roku a využíval přitom neeticky svého postavení šéfa poradců premiéra a šedé eminence Lidového domu. Šloufův výsledek ve volbách je přitom takřka stejný jako jiného senátorského kandidáta před dvěma lety.

Tehdy se rozzlobený Zeman před přítomnými novináři v Lidovém domě ptal, kdo "tam postavil toho debila a impotenta". Je tím samým tedy i Šlouf?

Patrně ano. Jenomže o jeho kandidatuře tentokrát Zeman věděl více než dobře, vždyť ho osobně během kampaně na místě dvakrát podpořil.

Předseda ČSSD také chvástavě před dvěma lety řekl, že pokud strana nevyhraje v deseti krajích, položí hlavu na příslovečný špalek. Jak víme, nejlépe se ČSSD v krajských volbách umístila jako třetí a to jen v jediném kraji.A Zeman si zatím límeček nerozepnul, i když se k porážce přihlásil.

Jedním dechem však dodal, že odstupovat z čela strany nehodlá a ve stejné chvíli už asi žhavil mobilní telefon a zval Grebeníčka na skandální večeři.

Jak se k Zemanovi postaví sociální demokracie je samozřejmě její věc, pokud jí předseda udrží na uzdě, nikdo zvenčí tomu nemůže bránit. Ale jestliže se nezačne chovat přiměřeně situaci, to jest nerozloučí-li se se Šloufem a nepřestane-li koketovat s nedemokraty v KSČM, stane se už zcela neúnosné, aby zůstal v čele státu. A pro to lze něco učinit.

Možná pravice nyní čeká, zda se sociální demokracie nezačne takzvaně štípat, zda se v ní nevytvoří frakce, se kterou by bylo možné se dohodnout a i bez voleb do sněmovny sestavit vládu, která by se opírala o větší počet hlasů v dolní komoře, než je dnešních křehkých sto jedna, jimiž pravice disponuje. Kdyby nyní ODS a čtyřkoalice daly najevo úmysl vyvést zemi z především morální politické krize, dost možná by se k ní někteří sociální demokraté ve sněmovně rádi připojili. Už proto, aby položili základ pro nezbytné ozdravení strany, jíž už několik let zezadu šíbuje Miroslav Šlouf, člověk velící týmu v jehož řadách vznikl mimo jiné dokument známý jako akce Olovo, člověk s kontakty o kterých si nikdo netroufá mluvit nahlas a němuž se voliči na Chrudimsku vyjádřili zcela jednoznačně.

ČRo / RSE 16. listopadu 2000 rse@cro.cz