Nevyzpytatelné cesty feromonů

24. září 2010

Mezi pachy a feromony kladli vědci ostrou dělící hranici. Pachy vnímají savci čichovými buňkami a k zachycení feromonů využívají zvláštní Jacobsonův orgán. Nejnovější výzkumy hned několika vědeckých týmů ale odhalily, že mozek živočichů mezi vnímáním pachů a fermonů tak důsledně nerozlišuje.

Jacobsonův orgán podává zprávy do oblastí mozku určených ke zpracování čichových vjemů a naopak, feromony se mohou do mozku vloudit cestami, jež učebnice doposud považovaly za výhradní doménu pachových látek. Objev má velký význam pro pochopení účinku lidských feromonů. Lidé feromony produkují a reagují na ně navzdory skutečnosti, že jim toho z Jacobsonova orgánu moc nezbývá. Teď už je jasné, jak to děláme.

Chemická řeč feromonů patří k nejúžasnějším způsobům komunikace mezi živočichy. Věty vyslovené prostřednictvím feromonů mívají na konci pořádný vykřičník a živočich je nemůže neposlechnout. Mnohé feromony spouštějí v mozku akce, nad nimiž zvíře nemá kontrolu. Vlk, který narazil na pachovou stopu jelena či příslušníků vlastní smečky, se může svobodně rozhodnout, jestli bude stopu následovat nebo ignorovat. Ovšem feromony obsažené v moči říjné vlčice, to je něco úplně jiného. Ty vlkovi "vlezou do mozku" a otevřou v jeho části zvané hypothalamus kohoutek s hormony, jež třímají otěže pohlavních funkcí.

Velmi dobře jsou účinky feromonů prozkoumány u hlodavců, kteří je vylučují například močí nebo sekretem oka. Efekt feromonů může být skutečně razantní. Moč potkaního samce výrazně urychluje dospívání samic. Moč dospělých samic má na mladé samice účinky přesně opačné a dospívání oddaluje. Březí samice potkana potratí, pokud jsou vystaveny na delší dobu působení moči samce, jež není otcem jejich nenarozených potomků.

K zachycení feromonů slouží savcům tzv. vomeronasální orgán někdy nazývaný po svém objeviteli orgánem Jacobsonovým. Ten se nachází pod nosní sliznicí a vedou od něj samotné nervové dráhy, které nemají nic společného s čichovými nervy přivádějícími do čichových center mozku podněty z čichové sliznice.

Nejnovější techniky umožnily hned několika vědeckým týmům sledovat, kudy se ubírá signál feromonu. Překvapivé výsledky jejich bádání přinesly renomované vědecké časopisy Cell a Nature Neuroscience. Prokázaly, že feromony může zachytit čichová sliznice a i z ní signál zdárně doputuje tam, kam má, například do hypothalamu k nervovým buňkám produkujícím pohlavní hormony. A naopak, feromonový signál zachycený Jacobsonovým orgánem může skončit až v centrech hodnotících čichové vjemy. Pouť signálu spuštěného feromonem je zjevně velice spletitá. Je to hotová odysea.

Výsledky tohoto výzkumu vrhají nové světlo na roli feromonů u člověka. Lidem se Jacobsonův orgán zakládá během vývoje plodu v těle matky, ale v dospělosti je z něj už jen nefunkční torzo. Přesto existuje řada přesvědčivých důkazů o tom, že feromony vylučujeme a naše tělo na ně reaguje. Známý je například "fenomén společných ubytoven", který se projevuje v ženských kolektivech žijících trvale pohromadě, např. na ubytovnách. Po čase mají všechny ženy víceméně synchronizován menstruační cyklus. Může za to účinek feromonů, kterými na sebe ženy vzájemně působí. Otázka, jak člověk zachytává feromony bez Jacobsonova orgánu, se zdá vyřešena. Zřejmě nám k tomu stačí nos s čichovými buňkami.

Spustit audio