Nevládnout se musí umět

Vždycky počítám s tím, že když něčemu nerozumím, existuje tu ta možnost, že už jsem se zbláznil. Jenže v tomto případě je to hodně jinak - cítím se oklamán a co víc, i nadále setrvale a záměrně oklamáván. Jestli mě paměť neklame - a to asi ne, neboť se jedná o vzpomínku sotva pár dní starou - tak problém kolem vlády Stanislava Grosse spočíval v osobě Stanislava Grosse.

Z nejnovějších informací, podávaných stále ještě úřadujícím premiérem rozpadající se vlády však má vyplynout, že za ztroskotání snah o vytvoření nové, proevropské vlády bez podpory komunistů mohou lidovci, kteří prý kladou sociálním demokratům nepřijatelné podmínky, jinými slovy: že vydírají. Je to - podle mého - úplně opačně.

Znovu: podmínkou, či lépe řečeno, záměrem lidovců bylo odstoupení Stanislava Grosse a pokračování vládní koalice. To byla a je velice jednoduchá podmínka, kterou - podle mého - mohlo intelektově zvládnout i předsednictvo ČSSD. Mýlil jsem se.

Stanislavu Grossovi se navíc povedlo v časovém rozpětí kratším než dvacet čtyři hodin provést další z jeho pozoruhodných postojových veletočů, když původně s plánem na přestavbu (rusky a neokomunisticky - perestrojku) vlády odkýval a o pár hodin později, tak říkajíc "mezi svými", hlasoval proti ní. Takové osobnostní úchylce se, soudruzi si jistě vzpomenou, říká "oportunismus". Myslím, že (ať může mít člověk vůči předsedovi lidovců řadu výhrad) je možné souhlasit s Miroslava Kalouska tvrzením o rituální sebevraždě, kterou nyní svým postojem předsednictvo sociální demokracie páchá na sobě, na jejich partaji i na celé republice.

Celé to může dopadnout zhruba třemi způsoby: za a) Stanislav Gross dostane akutní záchvat sebereflexe a odstoupí, přičemž předá pravomoci ohledně sestavení té proevropské a o přízeň komunistů se neopírající vlády lucidním vyjednavačům.

Za b) sociální demokracie nastoupí cestu harakiri-ovského vyřezávání si útrob před veřejností a za podpory komunistů v tzv. "menšinové" vládě.

Za c) vše se - iniciativou Poslanecké sněmovny - pohne k předčasným volbám.

Všechny tyto varianty jsou špatné, neboť znehybňují politickou scénu a vládě brání v tom, aby vládla. O všech těchto variantách by se nemuselo uvažovat, kdyby Stanislav Gross, vybaven všemi svým schopnostmi, svými politickými zkušenostmi a svým právnickým vzděláním, před nějakými třemi měsíci hloubkově zanalyzoval vlastní možnosti a vzdal to...

Před třemi měsíci měla tahle země vládu, která mohla být kritizována podle běžných politických a lidských měřítek. Nyní už tři měsíce nemá nic a jak se zdá, ještě nějaký ten pátek mít nebude.

To se, když to zkrátím, dá jednoznačně vyložit jako arogantní a hrubé vysmívání politiků občanstvu. Jsme na to sice historicky zvyklí, ale to neznamená, že by to mělo být nějakou normou, co se vztahu mezi partajními sekáči a jejich vazaly, tedy občany, týče. Jak to vyřešit - nevím.

Ale přišla mi na mysl taková praxe ze staré Číny. Týká se sice problematiky zdravotního pojištění (že by to námět pro ministryni Emmerovou?), ale mohl by se, tuším, úspěšně aplikovat i na současnou českou politickou scénu. Ve staré Číně totiž občan-klient platil svému lékaři stanovený poplatek po celou dobu, kdy byl zdráv. V okamžiku, kdy onemocněl, bylo to bráno jako chyba lékaře, který ho před chorobou neuchránil a klient platit přestal, až do uzdravení. Převedeno na naší současnost, občané platí státu za to, že funguje. Přestane-li fungovat jeho významný výkonný úd - řeč je o vládě - mohli by občané přestat onen úd platit. Po celou dobu, kdy se jenom jedná a mlátí slovy o nějaké nové vládě, by to politici mohli dělat jako svého neplaceného koníčka. I když je většina z nich - lidově řečeno - hodně "za vodou" třeba by je to přimělo k nějaké větší vstřícnosti. Vždyť by jim šlo o to hlavní, že?

Vzhledem k tomu, že to asi nepůjde - je tu ještě jeden z lidu vzešlý nápad pro státní zastupitelství - nešel by na současné chování některých politických špiček napasovat paragraf 97 trestního zákona, jehož první odstavec zní: "Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby za a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu státního orgánu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo za b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let." Konec citátu. Je mi záhadou, že tenhle paragraf právníky ve vládě nestraší ze spaní....