Neviditelný materiál

Dosavadní experimentální neviditelné materiály byly neviditelné jen pro mikrovlny nebo byly tvořené jedinou vrstvou atomů. To vylučuje jejich praktické použití v běžném životě. Průlom se nyní povedl vědcům z kalifornské univerzity v Berkeley, kteří vytvořili dva trojrozměrné materiály, který dokážou odchýlit světelné záření.

Pokud se má nějaký předmět "zneviditelnit", musí ho světlo obtéct podobně, jako říční voda obteče kámen. To je možné pouze v případě, že předmět bude mít negativní index lomu. Index lomu je fyzikální veličina, kterou všichni známe- díky ní vypadá lžíce ponořená do sklenice vody jako přelomená. V přírodě se předměty s negativním indexem lomu nevyskytují. Pokud by ho ovšem měly třeba ryby, viděli bychom je díky optické iluzi nikoli ve vodě, ale nad hladinou.

Umělý materiál, který má mít negativní index lomu, musí být uspořádán ze struktur menších, než je vlnová délka použitého světla. Vědci z Berkeley jeden takový materiál vytvořili z vrstev stříbra a nevodivého fluoridu hořečnatého, do kterých "vykrájeli" otvory o velikosti v řádu nanometrů. Získali tak materiál, který má při vlnové délce 1500 nanometrů - což je oblast blízkého infračerveného záření - negativní index lomu. To je asi dvoj- až trojnásobek délky viditelného světla.

Schematické znázornění prvního trojrozměrného materiálu, který má negativní index lomu (vlevo). Struktura materiálu v pohledu elektronového mikroskopu, jednotlivé vrstvy tvoří obvody, které mohou být světlem "obtečeny" (vpravo).|foto: University of California Berkeley

Druhý materiál s negativním indexem lomu je na tom lépe. Vznikl ze stříbrných nanodrátků a porézního oxidu hlinitého a negativní index lomu má pro červené světlo o vlnové délce 660 nanometrů. Je tedy prvním trojrozměrným materiálem, který je neviditelný v určité části viditelného spektra.