Neúspěšné hledání peněz na reformu

Hledání peněz pro vysoké školy se už zřejmě stalo ve vládě oblíbeným sportem. Dovolím si jen připomenout, jak bývalý ministr školství Eduard Zeman slíbil univerzitám 2 miliardy navíc a když je nakonec jeho vládní kolegové neschválili, svůj slib popřel. V očekávání přísunu peněz ale mezitím vysoké školy přijaly větší počet studentů, takže je ministrova lež natolik rozhořčila, že v dalším roce nechtěli přijímat žádné uchazeče. Po mnoha peripetiích pak slíbené peníze dostali. Současná ministryně školství Petra Buzková na to jde zřejmě lépe. Zvolila známou metodu, kdy se vyrukuje s maximalistickými požadavky, takže jí i po seškrtání ve vládě vždycky nějaké prostředky na přilepšení vysokým školám zbydou. Univerzity i ministerstvo už léta chystají reorganizaci studia. Větší část uchazečů by napříště měla být přijata do tříletých bakalářských programů, a magisterské studium by mělo být určeno těm, kteří se chtějí oboru věnovat do větší hloubky nebo v něm pracovat vědecky. Bakalářské, praktičtěji orientované programy jsou v západních zemích běžné. Studentům dávají možnost, aby zjistili, k čemu mají schopnosti a pokud se nerozhodnou pokračovat v magisterském programu, pak by jim bakalářské vysvědčení mělo stačit, aby si našli kvalifikovanou práci. Takové členění studia také dává školám možnost přijmout větší počet studentů a o to tady také jde. Dosud totiž je stále přibližně 40 procent zájemců o studium na univerzitách odmítnuto z kapacitních důvodů. A nejde jen o zklamané naděje pro dotyčné uchazeče, ale je to také škoda pro stát, protože neumí využít jejich schopností.

Ve vyspělých zemích je obvyklé, že na vysoké školy nastupuje polovina každého populačního ročníku. Už zmiňovaný bývalý ministr Zeman tvrdil, že je to u nás stejné - ve skutečnosti ale jen srovnával počet přijatých na všechny druhy vysokých i vyšších odborných škol s počtem lidí v populačním ročníku a nebral v potaz, že je mezi uchazeči velká část těch, kteří se na studium nedostali v minulosti a zkouší to znovu a znovu. Senátor a emeritní rektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška uvádí úplně jinou statistiku. Podle něj studuje na veřejných vysokých školách jen 21 procent populačního ročníku, což je ostudně nízké číslo, které je dokonce v rozporu s vládní strategií vzdělanostní společnosti a svědčí o tom, že je vysokoškolské vzdělání stále výsadou relativně úzké elity.

S čísly se dá samozřejmě všelijak žonglovat a spory, v nichž protivníci uvádějí různě vypracované statistiky, nejsou nijak vzácné. Bez ohledu na to je ale zřejmé, že reformu potřebují vysoké školy jako sůl, protože v dnešní situaci už jim ujíždí vlak. Jejich kapacita nestačí poptávce ani potřebám společnosti a kvalita je ohrožená nezájmem mladých erudovaných lidí na nich pracovat.

Ovšem ani se zaváděním kratších bakalářských programů to není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Za prvé je to náročné pro samotné fakulty, protože musí studium pojmout úplně jinak než je tomu dosud a to je také důvod, proč se zatím do toho nehrnuly. Musí totiž vzniknout obory, které povedou k nějaké profesi - přitom naše podniky jsou zatím zvyklé přijímat na vysokoškolská místa lidi s titulem magistr, doktor nebo inženýr a s bakaláři si nevědí rady. Také mnozí odborníci z praxe - třeba právníci či lékaři - dosud říkají, že si působení absolventů kratších cyklů ve svém oboru neumějí představit. A dokud se tohleto nezmění, je celá vysokoškolská reforma, tak jak je dnes koncipovaná, v nedohlednu ať už školy peníze dostanou anebo ne.