Neumím sedět s rukama v klíně, říká 80letý Ladislav Dohnal, letošní držitel Ceny Olgy Havlové
Když se cena Olgy Havlové poprvé udělovala v roce 1995, mělo tohle ocenění upozornit na život postižených. Každý rok ji totiž získá člověk, který se se svým handicapem vyrovnal a pomáhá druhým.
Letos ji za svou dlouholetou pedagogickou činnost a občanskou aktivitu získal Ladislav Dohnal ze Sezimova Ústí. Jako malý přišel v důsledku nemoci o zrak, přesto dokázal zúročit své nevšední hudební nadání a stát se učitelem hudby. S úctou a láskou na něj vzpomínají stovky jeho studentů.
Přemluvit Ladislava Dohnala k rozhovoru nebylo snadné: je totiž velmi skromný. I přesto, že ho na cenu Olgy Havlové nominovala hned tři jihočeská města - Tábor, Planá nad Lužnicí a Sezimovo Ústí - natáčení se bránil. Při osobním setkání se z něj vyklubal výborný společník, nevyhýbal se ani vzpomínkám na dobu, kdy přišel o zrak: „To mi byl asi rok, dostal jsem spalničky, onemocnění mělo bohužel těžký průběh, měl jsem horečky a zasáhlo to oční nervy, rodiče z toho byli nešťastní, sháněli pomoc, ale nedalo se nic dělat.“
Nakonec šel studovat do speciální internátní školy na pražských Hradčanech a právě tady objevili jeho hudební nadání: „Začal jsem hrát na varhany, klavír, housle, později na střední pedagogické škole jsem si přibral trumpetu a akordeon.“
K hudbě vedl i své žáky, jako učitel na základní umělecké škole jich měl stovky. Potěšily ho zejména ty případy, kterým se povedlo absolvovat konzervatoř. Někteří dnes působí jako hudební učitelé. Jeho talent mu dal nejen možnost uplatnění, ale díky němu se seznámil i se svou budoucí ženou Marií. „On byl výborný muzikant, měl sluch, všichni mu říkali zajíc, taky to byl takový slušný kluk,“ říká paní Marie Dohnalová s úsměvem. A Ladislav Dohnal vesele doplňuje, že by neměla zapomenout, že ji také učil intonaci a dělal za ni i úlohy z harmonie. Dohnalovi mají syna a dceru, oba vystudovali konzervatoř.
Ladislav Dohnal letos na konci října oslaví osmdesátiny, přesto je pořád aktivní v hudbě i společenském životě. Každé Vánoce od roku 1965 chodí hrát osamělým seniorům do táborského domova důchodců. Jak sám říká, kdyby nic nedělal, prý by se nudil.
Cenu Olgy Havlové pro Ladislava Dohnala vítá i Rudolf Volejník – viceprezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých – podle jeho názoru se oceněný dokázal prosadit a stát v místě, kde působí, respektovanou autoritou a váženým člověkem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka