Nesnesitelná lehkost klidu

Jakoby uvázla na mrtvém bodě, ze kterého se nemůže hnout. Přitom by měla co dohánět, a to nejen proto, že to po ní čas od času žádá Evropská unie, do které chce vstoupit. Místo toho nastupuje typický tuzemský zvyk: Dokud není průšvih, netřeba se znepokojovat.

Jeden z ministrů Miloše Zemana se v neformální diskusi vyjádřil: "My všichni, co jsme tady, nějak bydlíme. Nebo se mýlím? Tak vidíte, že to s naší bytovou politikou není tak zlé." To je důležité. Praktická neexistence pružného trhu s dostupnými byty a nájmy, nemodernost bytové struktury a z toho vyplývající malá mobilita pracovní síly, to už jsou pro něho věci vedlejší. Nějak to prostě funguje, tak co.

Tento přístup je příznačný nejen pro bytovou politiku. Nikde se toho příliš neděje a také na politické scéně rotují stále stejné tváře a stejné fráze. České společnosti chybí dynamika a není divu, když smlouva, na základě které úřaduje vláda, se zaklíná politickou stabilitou.

Společnost si příliš zvykla na paradoxy politiky opoziční smlouvy - údajně opoziční strana ODS se zavázala, že se nepřipojí k žádné iniciativě na vyslovení nedůvěry vládě! A ne dost na tom, místo soustředěného tlaku na vládu uklidňuje smluvní opozice veřejnost: Nebojte se, vyspělé státy nám nebudou nic diktovat, jsme dostatečně dobří, spěte klidně dál na vavřínech.

Je to pohodlný výklad světa a proto také nezanedbatelná část občanů oprášila staré heslo o klidu na práci a další dokonce s nostalgií vzpomínají na socialistické jistoty.

Možnost být skutečnou opozicí zůstala čtyřkoalici. Využila ji jako vodník sušičku sena. Ani ona nevyvíjí žádný tlak na vládní strany. Už dva roky spíše váhá, čím vlastně je. Nesourodost programů stran čtyřky poslední dobou vhodně doplnily osobní třenice a honba za symbolickou medvědí kůží, jejíž nositel ještě běhá po lese.

Situace tak notně připomíná první polovinu devadesátých let, kdy opozice byla tak slabá a nekompetentní, že si vláda mohla prakticky dělat či nedělat, co se jí zlíbilo. Podle posledních průzkumů navíc obecně klesá důvěra k politickým stranám, už skoro padesát procent občanů nemá zájem o strany nebo o politiku jako takovou. Jestli si politikové myslí, že to není varující, není už asi pomoci.

Nedostatek dynamiky zajisté neznamená, že se na politické scéně vůbec nic neděje. Politikové úřadují a vzájemně se dohadují. Není to ale inteligentní diskuse nad problémy a perspektivou země, spíše to připomíná sousedskou hádku na pavlači. Slovo do vlastních řad - přispívají k tomu i novináři. Hlavní zprávou je pro ně kdejaké prázdné jednání mezi politiky, kdejaká vládní sebechvála, místo informace, že země se dále zadlužuje a zaostává v mnoha oborech hospodářství i veřejné správy. Tak snad až zase bude příští jaro tady.

ČRo 6 / RSE

28. dubna 2001

Psáno pro Svobodnou Evropu a Respekt v rámci cyklu Dnešek

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz