Nervozita trhů trvá i po středeční akci centrálních bank a britském záchranném balíku bankovnictví

Světové burzy jakoby oba významné kroky přehlédly, nebo je hodnotily jako nedostatečné a pokračovaly zprvu v pádu. Odborníci však tvrdili, že pád byl reakcí na nesolventnost Islandu, kde mnoho evropských bank, institucí i privátních vkladatelů uložilo své úspory pod dojmem vidiny vyšších úroků a celkově příznivé reputace ostrova coby uctihodné matky parlamentních demokracií. A nebylo vůbec divu, neboť islandská vláda znárodnila kvůli nesolventnosti už tři banky, včetně největší banky Kaupthing a poté dokonce až do příštího pondělka pozastavila obchodování na rejkjavické burze.

Co se pak týče britského balíku na záchranu bankovního sektoru, který v dolní sněmovně parlamentu poslancům za neobvykle tiché tolerance opozice včera vysvětlili premiér Brown a ministr financí Darling, ten je téměř stejně velký jako balík americký. Jde totiž o 400 miliard liber, tedy téměř 700 miliard dolarů a Británie má přitom jen šestinu obyvatel Ameriky. To je částka údajně třikrát vyšší než vláda vydává za rok na zdravotnictví. Banky by podle plánu měly zvýšit kapitalizaci o 25 miliard liber a dalších 25 milard bude vyměněno za preferenční akcie bank, které, jak vláda doufá by se mohly časem zhodnotit a přinést daňovým poplatníkům dividendy. Dalších sto miliard liber (spolu s už existujícím stomiliardovým balíkem), by měla začít bankám půjčovat centrální banka, Bank of England, ve formě krátkodobých půjček a dalších 250 miliard liber bude k dispozici ve formě záruk půjček za normální komerční poplatek. Toto opatření má rozhoupat banky k tomu, aby přestaly škudlit a zas mezi sebou začaly obchodovat, což je normálně páteří bankovnictví. Vláda ovšem za to vše od bank požaduje, aby podepsaly s regulátorem FSA smlouvy o výši platů vedení a kolik divident bude k vyplácení. To má zas za cíl omezení situace, kdy si šéfové bank platili miliónové výplaty a prémie a to i v případech, kdy banky prodělávaly.

Mezitím se začalo ukazovat, jak značně ovlivňuje islandská nesolventnost jiné země. V případě Británie, má na 300 tisíc střádalů na ostrově uloženy peníze a vysokými úroky se nechaly přilákat i místní samosprávy. Těm teď vzhledem k zastavení výběrů chybí stovky milionů liber a budou údajně muset zvýšit místní daně, aby mohly dál bez problémů fungovat. Například londýnský dopravní podnik má na Islandu údajně uloženo na 40 milionů liber. Nejvíce byl však prý postižen britský průmyslník Tchengiz, který měl včera velmi nevýhodně prodat balík akcií řetězce Sainsbury v ceně miliardy liber, aby mohl dál podnikat.

Burzy tak začaly v Asii reagovat jen velmi pomalým uklidňováním až během noci na dnešek a v Evropě stejně pomalu i dnes, jakoby si finančníci zjišťovali, zda na záchranných akcích něco opravdu je. Dělo se tak ovšem poté, co stále dozníval dojem slov amerického ministra financí Paulsona, který varoval trhy, že záchranný balík Bushovy vlády ve výši sedmi stovek miliard dolarů sice může pozitívně ovlivnit další vývoj, avšak že nyní, za hospodářské krize, je stále možné očekávat pád dalších bank. Jak je dobře známo, krizemi hospodářskými se prochází se zaťatými zuby, ale zastavit se nedají a na odvrácení je pozdě. Pozitivně byla však hodnocena dnešní Paulsonova významná jednání s resortními kolegy skupiny nejprůmyslovějších zemí světa G7, naznačující prý, že úrokové míry půjdou i nadále směrem dolů.

Mezitím i v Británii pokračuje zmíněná krize hospodářská a ta růstem nezaměstnanosti a bankroty firem naznačuje, že všichni začínají tvrdě šetřit, aby přežili. Ceny nemovitostí dál rekordně padají a zájem o dražší výrobky -- a to i v potravinářství, kde dražší řetězce hlásí pokračování poklesu tržeb -- téměř zmizel. Zmenšuje se prý velikost jednotlivých nákupů rodin a v britských médiích se množí návody na lacinější jídla. Inflace tak přestala růst a u potravin, kde dosahovala až deseti procent, už o procento za měsíc spadla. Skutečnost, že krize je jevem světovým, dokazuje i nejnovější plán mexické vlády ve výši čtyř miliard dolarů na poskytnutí práce občanům ve formě budování a obnovy infrastruktury země. Migranté prý posílají z Ameriky stále méně peněz a export do Ameriky také ustal, takže není vyhnutí. Program však není ničím novým -- pražská hladová zeď Karla IV. ukázala už před 650ti roky, jak se to dělá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .