Není důležité, jak kanály navrhujeme, ale jak na nich závodíme, říká k olympiádě stavitel Pollert

„Myslím si, že není důležité, jak ty kanály navrhujeme, ale potom jak na nich závodíme,“ říká Jaroslav Pollert a dodává: „Já to nechci právě zakřiknout, protože když se například staví trať a je vylosovaný některý trenér na stavbu trati na světovém poháru, tak většinou jeho svěřenci to zkazí. Takže já jsem zticha a tiše se modlím, aby to dopadlo dobře,“ vysvětluje Pollert s tím, že dráha je postavená v Riu a v českém prostředí podobnou nenajdeme.

Naší specialitou bylo právě udělat magnetické překážky a dno udělat z plechu. Připneme překážku do jakéhokoli místa, a velmi rychle vidíme tu reakci té vody. Tím vytvoříme vodní terén. Jaroslav Pollert

Jak se staví dráha

„Návrh drah probíhá tak, že se nejdříve bavíme s architekty, kde bude, jaké jsou možnosti pro dráhu, jestli bude do zatáčky, nebo rovná, kde budou tribuny.

My tam do toho zasahujeme s těmi parametry, tzn. převýšení, délka trati, kolik tam poteče vody,“ vysvětluje Pollert vznik hluchého koryta bez překážek. „Potom se koryto postaví u nás v laboratoři a do toho koryta vkládáme překážky,“ uzavírá Pollert.

Zázemí je důležité

„Poslední závody na skoro přírodní trati byly v Atlantě. Problém je ten, že tam potřebujete dostat veškeré zázemí a veškerou techniku. Několik tisíc diváků, kamerovou techniku a je jednodušší celý ten úsek někde postavit a vlastně celé to tam udělat uměle,“ vysvětluje Pollert.

Přiznává ale, že voda se na umělých kanálech chová jinak než na přírodních: „Na umělých drahách je rovné dno a pak je tam daná překážka, která vytváří vlnu nebo válec. V přírodě to vypadá tak, že tam je spousty malých velkých kamínků, které vytvářejí určitou drsnost koryta a vytvářejí jinou drsnost té vody,“ uzavírá Pollert.

Jak se navrhuje kanál pro divokou vodu na olympiádě v Riu? A čím to, že jej navrhl tým pod vedením docenta Jaroslava Pollerta z ČVUT v Praze? Poslechněte si celý pořad Interview Plus.