Německý nacionalista v čele rakouského parlamentu

29. říjen 2008

Včera se Rakousko dostalo opět do hledáčku světových médií. První událost by mohla být snad i okrajová, když řidič tramvaje, jezdící po vídeňské Okružní třídě, zdravil své pasažéry nacistickým pozdravem "Sieg Heil" a byl proto okamžitě suspendován. Ve spojení s volbou krajně pravicového Martina Grafa za třetího prezidenta nově ustavené poslanecké sněmovny vídeňského parlamentu však tyto dvě události dostaly mezinárodní rozměr. Poškodily totiž, jak píše dnešní "Der Standard", nejen obraz Rakouska v zahraničí, ale především její demokratickou kulturu.

Zejména zvolením Grafa byl vypovězen základní konsenzus, platný v této zemi od konce druhé světové války. Až dosud se zdálo nemožné, aby Rakousko, které se deklaruje za demokratický stát, bude v nejvyšším zákonodárném orgánu reprezentované politikem, úzce spojeným s krajně pravicovou politickou scénou. Graf ještě před časem propagoval nacistickou Velkoněmeckou říši. Německý týdeník "Der Spiegel" nikoliv náhodou upozorňuje na jeho slova , že "současné státní hranice byly svévolně stanoveny, takže německý národní svéráz se může svobodně rozvíjet pouze v rámci Evropy".

Všech 109 poslanců, zřejmě lidovců, Svobodných a Haiderových pohrobků BZÖ v 183 členné sněmovně, kteří mu v tajné volbě dali svůj hlas, nemohlo nevědět o temné minulosti tohoto poslance za krajně pravicovou stranu Svobodných FPÖ. Martin Graf je ve svých 48letech považován za "starého pána" pravicově extrémní "Burschenschaft Olympia"a mluvčím její iniciativy "SOS základním právům a demokracii". Pod jejími křídly pořádají staří i noví neonacisté různé přednášky a akce ruku v ruce s popíračem holocaustu Davidem Irvingem. Proslula přitom svým požadavkem okamžitě zamezit "podvracení německého národního společenství cizinci". Kromě toho Graf je prezidentem sportovního klubu Hellas Kagran, který, jak je obviňován, zneužívá pro své politické cíle.

V rozhovoru pro rakouskou televizi ORF se prohlásil za příslušníka "německého národnostního a kulturního společenství". Zdůvodnil to tím, že po druhé světové válce jeho rodina z matčiny strany byla vyhnána ze Sudet. Do politického života vstoupil jako člen pravicového "Kruhu Svobodných studentů" a poprvé byl zvolen poslancem za FPÖ v roce 1994. Opět se stal členem Národní rady v roce 2006 a potvrzen ve své poslanecké funkci i v letošních mimořádných volbách. Jeho nynější funkce je však zvratem v jeho politické kariéře. Jako třetí prezident se Graf stal i členem kuratoria Národní fondu obětí nacionálního socialismu, který je určen právě pro ty, kteří přežili holocaust. Jak zdůrazňuje rakouský tisk, je rozdíl být reprezentantem své politické strany a nyní představitelem rakouského státu. Odmítá přitom argument, že je tradicí, aby třetí nejsilnější frakce, kterou je FPÖ s 34 poslanci, měla nárok na tuto funkci. Již dvakrát se stalo, že nebyl zpochybněn tento nárok, ale osoba, která na tuto funkci kandidovala. Proto kritika lidové strany, že odmítnutí Grafa by vedlo k jeho vyčlenění, má jiné pozadí. V době vyjednání o nové velké koalici se sociálními demokraty se jedná o pootevření zadních dveří na pokus o uzavření koalice lidovců s pravicovými stranami. Jak píše dnešní "Der Standard," právě v těchto dnech, kdy je Haiderův mýtus navíc pěstěn v různých myslitelných formách, se stalo "signálem nejen pro zahraničí, že Rakousko sklouzává doprava". Tento obraz nemůže vylepšit ani dnešní ranní prohlášení Martina Grafa v rakouském rozhlase, že v případě, když někdo bude v parlamentní debatě bagatelizovat nebezpečí nacionálního socialismu, "povede jej k pořádku".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio