Německo ratifikovalo euroústavu před referendem ve Francii

Hlasování v německém Bundesratu osobně sledoval hlavní architekt evropské ústavní smlouvy, bývalý francouzský prezident Valery Giscard d´Estaing, který v debatě znovu vyzval německé poslance, aby ústavu schválili. Jeho výzvy ovšem nebylo zapotřebí, neboť schválení euroústavy podporují všechny hlavní německé politické strany.

"Toto je historický okamžik, neboť Německo je jedním ze zakladatelů EU a její nejlidnatější zemí," prohlásil v Bundesratu Valery Giscard d´Estaing. Jeho povzbudivá slova však asi měla být spíše adresována jeho vlastním, francouzským spoluobčanům, kteří - jak víme - budou o euroústavě rozhodovat v nedělním v referendu.

Francouzi jsou v této chvíli v otázce euroústavy ostře rozděleni - na dvě skoro stejné poloviny - a podle všech průzkumů veřejného mínění v posledních dnech před referendem o něco málo převažují její odpůrci. Ratifikace euroústavy v Německu byla také načasována tak, aby pokud možno ještě zapůsobila ve prospěch jejího přijetí ve Francii. A navíc v pátek, poslední den francouzské kampaně před referendem, znovu odcestoval do Francie německý kancléř Gerhard Schröder, aby v projevu v Toulouse podpořil přijetí tohoto dokumentu, zatímco španělský premiér Zapatero promluvil na veřejném shromáždění v Lille.

Prezidnet Jaques Chirac vyzval Francouzce ve čtvrtek večer v televizi, aby euroústavu podpořili a nabádal je, aby referendum o euroústavě nezaměňovali s hlasováním o popularitě současné vlády. "Není to otázka Ano nebo Ne pro tuto vládu," prohlásil Chirac ve francouzské televizi, "je to životně důležité hlasování o budoucnosti Francie a Evropy."

Prezident Chirac se dále snažil uklidnit obvyklé obavy Francouzů, že bude nějak napaden francouzský "sociální model" a ujišťoval je, že ještě budou mít možnost vyjádřit se v referendu k otázce případného přijetí Turecka do EU. Je ale jasné, že většina Francouzů bude asi v neděli ovlivněna především svými názory na současnou Chiracovu vládu a jejími ekonomickými neúspěchy. Stagnující francouzské hospodářství a 10ti procentní nezaměstnanost francouzským voličům na optimismu jistě nepřidají.

Asi největším "strašákem" je ale tzv. delokalizace, což je termín, který se často používá ve veřejné debatě ve Francii v posledních týdnech a měsících - a jímž se rozumí přemísťování výrobních podniků ze západní Evropy, konkrétně z Francie, do východní a střední Evropy anebo ještě dál, kde jsou podstatně nižší náklady na jednotku produkce. Je pochopitelné, že mnozí francouzští podnikatelé - ve snaze snížit výrobní náklady - využívají dnes těch možností, které jim nabízí rozšířená EU anebo o tom alespoň uvažují: v zemích východní a střední Evropy jsou totiž zatím stále ještě obvyklé mnohem nižší platy i nájmy výrobních prostor než ve Francii.

A je samozřejmé, že lidé, kteří - dejme tomu - přišli o práci, protože jejich podnik se nedávno odstěhoval třeba do Polska, nechtějí teď o výhodách rozšíření EU nic slyšet. Jsou naopak rozhodnuti z tohoto důvodu hlasovat proti návrhu evropské ústavy, i když striktně vzato tento dokument s odstěhováním jejich zaměstnavatele nesouvisí.

Zvláštní skupinou je pak velmi vlivná vrstva francouzskcýh zemědělců, kteří se také velmi pochopitelně obávají toho, že přijdou o dosud štědré dotace z evropských centrálních fondů.

V této chvíli se tedy zdá, že Francie v neděli euroústavu odmítne - a byl by spíše zázrak, kdyby tomu tak nebylo. Hned příští týden se čeká podobné odmítnutí tohoto dokumentu v referendu v Nizozemí. Proces evropské integrace to nepochybně zpomalí - ale nejspíše úplně nezastaví.

Už proto ne, že prostřednictvím svých parlamentů schválila euroústavu už téměř polovina všech obyvatel Evropy.