Nekonečný Diag Human

Případ údajně zmařeného obchodu s krevní plazmou se totiž už táhne několik let. Někteří politici tvrdí, že by bylo dobré co nejrychleji spor ukončit a zaplatit. Tím by se prý ušetřily velké peníze za úroky. Další tvrdí, že je třeba spor dotáhnout do konce a usilovat o zaplacení pokud možno co nejnižší částky. O tom, že kauza údajně zmařeného obchodu s krevní plazmou odčerpá z kapes daňových poplatníků nějaké peníze, o tom prakticky nepochybuje nikdo.

Ani Hana Šedivá, předsedkyně parlamentní vyšetřovací komise, která se celou kauzou důkladně zabývala. Komise přitom dospěla k závěru, že ministerstvo zdravotnictví podcenilo situaci a nezastupovalo stoprocentně zájmy státu. Zároveň komise dodala, že nelze jednoznačně vyvodit konkrétní osobní odpovědnost za pro stát nevýhodný vývoj celé kauzy. Přitom čím více informací se na veřejnosti objevilo, tím silnější je podezření, že do nevýhodné pozice dostali český stát někteří úředníci.

Buďto byli naprosto neschopní, nebo naopak dobře věděli, co činí a z podivného chování museli mít nějaký zisk. Připomeňme si, co je předmětem sporu. Firma Diag Human chtěla obchodovat s krevní plazmou. Na zásah ministerstva zdravotnictví z jejich záměrů nakonec sešlo. Proto chce firma i s úroky po státu odškodnění ve výši zhruba deseti miliard korun. Přitom podle dostupných informací stát už firmě vyplatil zhruba 326 milionů korun. K jejich výplatě došlo de facto v tichosti. Tento krok prý byl zdůvodněn tím, že jde o bolestné za poškození firmy právě v souvislosti se zakázkou na obchod s krevní plazmou. Pochybnosti o serióznosti firmy, která nedávala dostatečné záruky, byly v té době podle všeho na místě.

Svědčí o tom například článek v týdeníku Respekt z března 1995, který napsal redaktor Martin Kontra. Pro přesnost ocituji některé pasáže. Cituji: " Firma Diag Human není nikdo jiný než právní nástupce firmy Conneco. Ta se v roce 1990 pokusila vyvézt přes neexistující švýcarskou firmu do Lesotha několik set kilogramů Metachalonu, psychotropní látky, která je na seznamu zakázaných léčiv. V bouři následného skandálu se představitelům Conneca podařil husarský kousek. Přesvědčili policii o tom, že látku vlastně chtěli vyvézt omylem. Nevěděli prý, že se to nesmí. Proto bylo vyšetřování začátkem roku 1992 zastaveno. Firma se ale vzápětí dostala do novin podruhé. Její pracovníci navázali kontakt s některými transfúzními stanicemi v Čechách a bez povolení od nich nakupovali krevní plazmu. Tato činnost vyvrcholila odvoláním ředitele nemocnice ve Frýdku-Místku, která Connecu dodala okolo 600 litrů plazmy.

Společnost vzápětí podala žalobu na tehdejšího ministra Bojara za omezování hospodářské soutěže. K soudu ale nedošlo. Plazmu nepovažují za zboží nikde na světě. Jde o látku nezbytnou pro krevní transfuze a pro výrobu léků podporujících imunitní systém, kterou je možno získat pouze při odběru krve a nelze ji ničím nahradit. Ministerstvo zdravotnictví export plazmy reguluje vývozními licencemi. Firmy, které povolení obdrží, musí zaručit, že budou naši plazmu zpracovávat odděleně, a všechny léky, které dodají zpět do Česka, budou vyrobeny právě z ní. Regulaci rozběhl v roce 1992 ministr Martin Bojar. Jeho úřad vybral v konkurzu dvě firmy. Zájem mělo i Conneco. Úředníci si však pamatovali její metachalonový byznys a ze soutěže ji vyřadili. Krátce po tomto neúspěchu prošel podnik důležitými změnami. Majoritní podíl si v něm během roku 1993 koupila Diag Human, švýcarská firma vedená českým emigrantem Josefem Šťávou.

Koncem roku 1993 vypršela platnost licencí ministra Bojara a Rubášův úřad vypsal nový konkurz. V té chvíli se na scéně objevila Diag Human. Sítem však neprošla ani tentokrát. Nechtěla totiž krevní plazmu zpracovávat, ale pouze s ní obchodovat." Konec citátu ze článku Martina Kontry v týdeníku Respekt z března 1995. Už tyto skutečnosti měly motivovat český stát k tvrdému soudnímu sporu. Nepochopitelně však došlo k jinému vývoji. Konkrétně k mimosoudnímu vyrovnání a posléze k vyplacení poměrně vysoké sumy. Nic na tom dodatečně nezměnilo ani zjištění vyšetřovací komise, podle které nebyl důvod zrušení obchodu Diag Human s jednou dánskou firmou dopis českého ministra zdravotnictví, ale dluhy Diag Human. Spor státu s Diag Human se dosud řeší prostřednictvím arbitráže. Tím se podle právních expertů stát připravil o vysokou šanci na výhru. Proč se stát takto nepochopitelně zachoval, to nedokázala zodpovědět ani příslušná poslanecká vyšetřovací komise.

Přitom vše nasvědčuje tomu, že se stát nedostal v tomto sporu do nevýhodné pozice na základě objektivních skutečností, ale že byl do ní zatlačen za přispění některých úředníků. Takže pokud premiér Jiří Paroubek dostojí svým slovům a případ prověří, neměl by mít problém konkrétní viníky označit. Ani to by samo o sobě nezaručilo, že by stát nemusel peníze vyplatit, a dokonce ani to, že by zodpovědné osoby skončili na lavici obžalovaných a že by se museli podílet na náhradě státu vzniklé škody.