Největší odborářské protesty v poválečné historii Rakouska

3. červen 2003

Hodinu po půlnoci byl zastaven provoz osobních vlaků. Z depa nevyjely ani tramvaje, městské autobusy nebo metro. Zavřeny zůstaly jesle, mateřské, základní a střední školy, stejně jako univerzity, muzea, knihovny a divadla. Nebyla doručována pošta, ani vyváženy odpadky. A na většinu úřadů se občané vypravili marně - přepážky zůstaly zavřeny. Takový obraz se v úterý ráno naskytl obyvatelům a návštěvníkům Vídně. Rakouští odboráři se totiž rozhodli uspořádat celodenní protesty - největší v poválečné historii země. Chtěli tak vyjádřit nesouhlas s vládou připravovanou reformou penzijního systému.

Podobné protesty již alpská republika zažila 6.května. Výzvu odborů k účasti na stávce tehdy vyslyšely tisíce pracovníků. Ani před měsícem, ani tentokrát však nedošlo k avizovanému kolapsu dopravy. Protože byly zavřeny školy a řada úřadů, využili v úterý mnozí Rakušané slunného počasí, vzali si dovolenou a s celými rodinami vyrazili k vodě - zaměstnanci veřejných bazénů a koupališť se totiž k protestům odborářů nepřipojili. Ti, kteří se do práce přesto dostavit museli, potom nasedli na kolo, nebo si obuli kolečkové brusle. Jak podotýká agentura DPA, pokud tedy někde k dopravním zácpám přece jen došlo, bylo to na cyklistických stezkách vedoucích městskými centry. A pokud někteří obyvatelé Rakouska přes varování o možném dopravním chaosu usedli za volant svých vozů, zažili překvapení, neboť silnice byly brzy ráno téměř liduprázdné.

Sousloví "penzijní reforma" je v současnosti skloňováno ve všech pádech nejen v Rakousku, ale také v sousedním Německu, ve Francii a konec konců i v České republice. Statistické údaje demografů jsou totiž neúprosné: populace ve vyspělých evropských státech (k nimž se Česká republika také ráda řadí) stárne. Dožíváme se v průměru vyššího věku, na svět však přichází čím dál méně dětí. I člověku obdařenému prostým selským rozumem je tedy jasné, že chtít na začátku 21.století po státu stejné sociální vymoženosti, které svým občanům garantoval před 30 lety, je možné jen za cenu jeho neúnosného zadlužování. A nutno podotknout, že tyto dluhy by plynuly na účet příštích generací.

To je patrné i na případu Rakouska: tamní důchodový systém je považován za jeden z nejdražších na světě. Ročně je na něj vynakládáno více než 14 procent HDP- například v Německu je to necelých 12 procent. Ještě před 30 lety pracovali občané alpské republiky v průměru 43 let a dalších 9 pobírali penzi. Dnes však odpracují průměrně jen 37 roků a dalších více než 20 potom užívají důchodu. Experti navíc varují, že zatímco v současnosti připadají na jednoho důchodce zhruba dva aktivně pracující, za další tři desetiletí by tento poměr mohl být 1:1.

Současný rakouský kabinet vedený lidovcem Wolfgangem Schüsselem tedy navrhuje, aby muži v budoucnu odcházeli do penze v 65, namísto v současných 59 letech a ženy v 60, namísto v nynějších 57 letech. Do roku 2017 by navíc měla být zrušena možnost odejít do předčasného důchodu, kterou Rakušané tak hojně využívají. A starobní penze by se měla napříště vypočítávat ne z posledních 15 odpracovaných let, jako je tomu dosud, ale ze 40 let.

Jen málokdo jásá ve chvíli, kdy mu mají být sníženy příjmy. Rakouští odboráři však musejí pochopit, že mnozí z nich žijí nad možnosti svého státu. A pokud je jejich bossové přesvědčují o opaku, pouze je obelhávají. Odborářští vůdcové navícs zapomínají na to, že ve hře není jen blaho současných pracujících, ale především jejich dětí.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio