Nejslavnější česká velryba

Jedna z místních velrybářských společností se hbitě ujala snadné kořisti, protože lovecké výpravy byly vždy nesmírně náročné. Maso a tuk společnost zpracovala běžným způsobem, kdežto kostru opracovala velmi pečlivě pod dohledem odborníka v tomto oboru, pana Danielsona. Poté ji lovci velryb nabídli muzeím. Samozřejmě ne zadarmo. Požadovali za ni dosti vysokou cenu, 2500 zlatých. Nabídka přišla právě v době, kdy se Národní muzeum v Praze ještě potýkalo s problémy patřícími ke zrodu všech velkých věcí. Schopným ředitelem jeho zoologických a paleontologických sbírek byl dr. Antonín Frič. Vycítil, že exponát tohoto druhu by byl pro vlastenecké muzeum nesmírně důstojný a dodal by mu lesk významného evropského muzea. Získat jej považoval takřka za povinnost českého národa.

Vybrat potřebné peníze na nákup však nebylo snadné, muzeum takovou sumou tehdy nedisponovalo. Nápomocným se v této situaci stal vlastenecký spolek Jour fixe, jehož členem byl Fričův bratr Václav, zabývající se obchodem s přírodninami, a také Vojtěch Náprstek a další osobnosti. Tito přátelé se scházeli kde jinde než u piva. Místem pravidelných schůzek byla hospůdka U Gebaurů, kam Václav jednoho dne Antonína zavedl. Antonín Frič u korbelu vyložil, jaký skvělý exponát se muzeu nabízí a podařilo se mu vlastenecké přátele svého bratra přesvědčit, že jde o otázku cti českého národa. Frič získal 2500 zlatých!

Chtěli bychom říct, že pak už šlo vše ráz na ráz, ale ve skutečnosti trvalo ještě dlouho, než se Národní muzeum mohlo před svými návštěvníky blýsknout. Kostra plejtváka byla v Norsku pečlivě zabalena do beden a během roku 1887 postupně přepravena do Čech. Tyto náročné práce trvaly několik měsíců a samotná instalace kostry zabrala dalšího čtvrt roku.

Konečně - tři roky po smrti velryby, 28. listopadu 1888 byla její kostra poprvé předvedena české veřejnosti v budově Náprstkova průmyslového muzea. Byla natolik významná, že se o ní pravidelně konaly přednášky. Profesor Bauš při nich pro názornost využíval tři rozměrné obrazy. V roce 1892, byl slavný exponát přemístěn do Národního muzea, které bylo právě dostavěno. Přemístění exponátu z muzea do muzea bylo možná ještě složitější než jeho převezení ze severu do centra Evropy. Bylo nutno jej rozložit a odmastit. Protože některé části byly tak veliké, že na ně neexistovaly nádoby, ujaly se odmašťování pomocí páry Ringhofferovy závody na Smíchově. Pražané si tehdy vyzkoušeli, jaké by to bylo mít moře a nehezky zapáchající velrybářskou továrnu.

Kostra v Národním muzeu původně spočívala na masivní železné konstrukci, která musela unést váhu 4030 kg. Při generální rekonstrukci zoologické sbírky v letech 1965-1967 byla naopak zavěšena od stropu na traverze, kterou drží deset ocelových nosníků. Při této rekonstrukci však musela být znovu odmaštěna, protože v ní stále vězely zbytky tuku, jenž z ní po celá léta odkapával. Byly k tomu využity nové metody, jež byly nejen dokonalejší, ale navíc dovolovaly pracovat s kostrou přímo na místě. Lyngöyský plejtvák, nejvýznamnější a jediný kompletní exponát tohoto druhu u nás, brázdí sály českých muzeí již 119 let. Můžeme ho chápat jako připomínku toho, jak malá země ve středu Evropy touží po moři. V dnešní době ho však můžeme chápat i jako symbol hrozby, která visí nad velrybami jako Damoklův meč. Buďme proto obzvlášť rádi, že nejde o kostru jedince zabitého pro vědecké účely, ale že nám ji dala sama příroda.