Nejpevnější materiál na světě - carbyne
Vědci z americké Riceho University v Houstonu teoreticky spočítali mechanické vlastnosti zvláštní formy uhlíku, která je pevnější než diamant či grafen.
Vznikne lineárním uspořádáním atomů uhlíku v rozměrech nanometrů. Tyto atomární řetízky dostaly anglický název carbyne (rusky karbin), krátký český ekvivalent patrně zatím neexistuje.
Chemici se spíše přiklánějí k jinému a delšímu názvu, který ilustruje strukturu této exotické formy uhlíku: lineární acetylenický uhlík. Carbyne je totiž tvořen lineárními řetězci uhlíkových atomů, mezi nimiž se buď stále vyskytují dvojné vazby, nebo se v řetězci střídají vazby jednoduché a trojné (jak známo, uhlík je chemicky čtyřmocný a celkem tedy udržuje s okolními atomy čtyřnásobné vazby). Vědci se zatím nemohou rozhodnout, zda je vhodnější nazvat tyto řetězce nanotyčinkami či nanolany.
Carbyne byl sice v přírodě objeven již v roce 1967, avšak jeho výskyt není příliš častý. Objevuje se zpravidla tam, kde dojde k extrémnímu stlačení grafitu pomocí prudkého nárazu. Můžeme ho občas najít v meteoritech či v mezihvězdném prachu. V laboratoři se zatím podařilo vyrobit řetízky maximálně o délce 44 atomů. Na Riceho Universitě se dokonce vědcům povedlo řetízky uhlíku vyrábět a stabilně skladovat za pokojové teploty. Podle jejich výpočtů je carbyne asi dvakrát odolnější vůči tahu než grafen nebo uhlíkové nanotrubičky a také je pevnější než jakýkoliv jiný známý materiál. Pokud se ovšem dva řetízky carbynu potkají, mohou při dodání jisté energie explodovat.
Carbyne bude zřejmě v budoucnu velmi zajímavým materiálem pro nanomechanické a nanoelektronické aplikace.
Zdroje: Phys.Org , ArXiv blog (MIT Technology Review) , Linear acetylenic carbon
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
