Nejnovější dění v Iráku

Někdy toto odhodlání přináší plody, jindy naopak zvyšuje už tak značnou nervozitu Iráčanů nad americkou vojenskou přítomností. To je případ nedělní operace v Bagdádu, při které přišli o život čtyři civilisté. Naopak za úspěch lze označit úterní zadržení čtyř Iráčanů v Saddámově rodném městě Tikrítu. Tři z nich jsou podle Američanů důležití představitelé svrženého režimu, přičemž jeden z této trojice je bývalým osobním strážcem někdejšího iráckého vůdce. Představitelé Pentagonu dokonce hovoří o tom, že od samotného Saddáma je možná dělí už jen hodiny.

Je ovšem jasné, že ani případný kapitální úlovek v podobě dopaden nebo smrti málokterým Iráčanem milovaného bývalého vůdce, nemůže úděl spojenců v Iráku zásadním způsobem ulehčit. O tom, jak předčasné se ukázaly naděje na přímou spojitost mezi smrtí Saddámových synů a případným ochabnutím atentátů proti americkým jednotkám svědčí fakt, že od operace v Mosulu přišlo při útocích iráckých ozbrojenců o život jedenáct amerických vojáků. Potíže, se kterými se každodenní správa poválečného Iráku potýká, ale nemají pouze podobu nebezpečí, číhající na spojenecké vojáky.

Podle agentury Reuters činí náklady na americkou vojenskou přítomnost v Iráku zhruba jednu miliardu dolarů týdně. To je i pro nejsilnější ekonomiku světa citelná a dlouhodobě těžko udržitelná zátěž, obzvlášť v době, kdy deficit rozpočtu, míra nezaměstnanosti a další ukazatelé stavu amerického hospodářství vykazují dlouho nevídaný nelichotivá čísla. V případě nezaměstnanosti je to desetileté maximum, v případě rozpočtového deficitu úroveň zaznamenaná naposledy v 80. letech. Nelze se proto divit, že Spojené státy chtějí do poválečné obnovy Iráku vtáhnout také další země.

Oznámení Spojených států o tom, že připravenost podílet se na vojenských či policejních operacích v Iráku vyjádřilo na třicet zemí světa, je ale třeba vnímat spíše jako další v řadě signálů, žádajících pomoc, než jako výčet už zajištěné a fungující účasti. Mluvčí Amerického ministerstva zahraničí Richard Boucher ostatně připustil, že řada zemí, které slibují pomoc, není schopna náklady na eventuální vyslání svých jednotek krýt a jedná o finanční spoluúčasti Spojených států. Největší slabinou seznamu ale je, že na něm nefigurují největší odpůrci války v Iráku, tedy Francie, Německo a Rusko.

Podle úterní analýzy listu International Herald Tribune ale není vyloučeno, že právě Francie si nechává otevřená zadní vrátka pro případné vyslání svých vojáků do Iráku, i když to podle vyjádření jejich představitelů na první pohled vůbec nevypadá. Deník s odvoláním na nejmenované představitele francouzských ozbrojených sil informuje o existenci jakéhosi nouzového plánu, který počítá s vysláním osmi až deseti tisíc vojáků.

Klíčová podmínka, kterou si Francouzi kladou, není žádným tajemstvím. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, svěřující odpovědnost za bezpečnost, jakož i ekonomickou a politickou obnovu Iráku do rukou Světové organizace. Pro Američany je ale něco takového v tuto chvíli, jestli vůbec, těžko přijatelné. Nic na tom nemění překvapivě smířlivá vyjádření ministra obrany Donalda Rumsfelda, který naposled minulý týden prohlásil, že by si francouzské vojáky v Iráku dovedl docela dobře představit.

<!-- <<< -->