Nejmenší ponorka na světě

Teprve později zjistili, že amatérských následovníků kapitána Nema je víc. Samozřejmě tu mluvíme o situaci v USA, přestože ani u nás v minulosti snahy o amatérskou konstrukci miniponorek nechyběly.

Jednomístný stroj nazvaný Florida Manatee (Floridský kapustňák) přitom není takzvaná mokrá konstrukce, kdy uvnitř zatopeného trupu sedí potápěč s kompletní výbavou, ale skutečná ponorka, tedy "suchý" typ, který posádku chrání nejen před vodou, ale i před tlakem v hloubce. Nemusí se tedy obávat narkotických účinků dýchání stlačeného vzduchu, ani kesonové nemoci při výstupu. Tím pádem odpadá i dodržování dekompresních zastávek při návratu na hladinu. Mladí konstruktéři se při návrhu snažili spojovat maximální jednoduchost s co největší bezpečností. Proto za základní prvek pro stavbu tlakového trupu zvolili velkou nádobu na kapalný propan. Sami navrhli jednoduchý program v jazyku QBasic, pomocí kterého zjistili potřebné parametry trupu, aby odolával tlaku i v hloubce 80 metrů (k destrukci by podle jejich výpočtů došlo až ve 150 metrech). Výhled ven aquanautovi zajišťují plochá kruhová plexisklová okna o průměru 25 centimetrů silná asi 3 centimetry.

Ponorka sama je dlouhá něco přes dva metry, vysoká asi metr a na suchu váží přibližně půl tuny. Dá se proto dopravovat za osobním autem na jednoduchém přívěsu. Konstruktéři si nejdříve její tvar vytvořili z tvrdého papíru, aby vyzkoušeli umístění všech prvků - a především to, zda má pilot dost místa na pohyb nohou. Je totiž současně také pohonnou jednotkou, protože pod vodou šlape do pedálů. Jejich pohyb se přenáší na velký lodní šroub umístěný poněkud nezvykle na přídi. Svůj stroj pilot ovládá kormidly a napouštěním nebo odpouštěním oxidu uhličitého z malé tlakové lahve do zátěžové nádrže.

Pohled do útrob miniponorky|foto: Florida Manatee

Originálně je řešeno zásobování vzduchem: žádné není. Autoři koncepce si vypočítali a posléze i v praxi ověřili, že při velmi namáhavém šlapání je uvnitř trupu dost kyslíku na dvanáctiminutový pobyt pod vodou. Pokud posádka nepodává vrcholné výkony, vydrží na dně i tři čtvrtě hodiny. Kdyby došlo k neočekávaným problémům, může se rychle vynořit po odhození nouzové zátěže. V nejhorším případě lze i dovnitř napustit vodu havarijním ventilem a po vyrovnání tlaků stroj opustit.

Carl Stanley si na této "minimální ponorce" ověřil celou řadu nápadů a zkušenosti pak použil při stavbě většího dvojmístného stroje. Ten už pohánějí elektromotory, má zařízení pro regeneraci a kontrolu ovzduší, osvětlení a další prvky typické pro skutečné výzkumné miniponorky.

Na základě zkušeností s jednomístnou ponorkou vznikl větší stroj|foto: Florida Manatee