Nejdůležitější informace
Přemýšlím, kterou informaci z bohaté mediální nabídky posledních týdnů pokládám za nejvýznamnější. A skutečně ji nacházím. Není to žádná z těch, které byly opatřeny palcovým titulkem. Zpráva o tom, jakým autem bude jezdit prezident republiky, není nezajímavá, ale kdybych ji neznal, mé možnosti orientovat se ve světě by to neomezilo. Zpráva o tom, že Američané dopadli Saddáma, je sice významná, leč kusá, neboť není jasné, co všechno z toho vzejde, ale hlavně: týká se souvislosti, vůči níž jsem v pozici bezmocného diváka (byť zainteresovaného).
Zprávu pro mě osobně nejdůležitější přinesly 19. prosince HN. Opírá se o odhady provedené věrohodnými institucemi: jsou to Economist Intelligence Unit, Světové ekonomické fórum a Harvardova univerzita. Jejich srovnávací studie dospívají nezávisle na sobě k prognostickému závěru, který se mě týká a týkat bude. Je to zpráva o našem zaostávání. A to i vůči zemím jako Estonsko, Slovinsko, Maďarsko a Slovensko. Zlaté české ručičky sice nezmizely, ale budou montovat výrobky cizích firem. Nemáme totiž vlastní nápady. Nikdo neříká, že jsme hloupí. Ale nejsme dosti tvořiví. - V 51. čísle týdeníku Respekt v rubrice čtenářských dopisů sděluje Luboš Palata, novinář, který dlouhodobě působí na Slovensku, jinými slovy totéž (cituji): "Co se týká dynamiky a inovativnosti, zaostává česká ekonomika za okolními zeměmi a její výjimečnost, kterou snad ještě před 10 roky měla, se stále více ztrácí" (konec cit.). Událost je pro čtenáře, posluchače, diváka, vždycky přitažlivější než nějaká prognostická hypotéza, třeba poukaz na existenci určitého trendu. I pro novináře je událost vrabcem v hrsti, příslovečně lepším než holub na střeše v podobě jakési hypotézy. Pro běh našeho života je naproti tomu trend významnější než nějaká událost. Útok na newyorská "dvojčata" před 2 roky byl sice šokující událostí, ale její význam je dán trendem, jehož byla projevem. Kdyby to spáchal pouhý šílenec, vzpomínka by rychle zeslábla. Takto jde však o významné memento. Zpět k původnímu tématu. Nemáme nápady. Zmíněné věrohodné instituce nezkoumaly, proč je nemáme. Na to bychom měli přijít my sami, tady doma. Přitom, opakuji, nikdo netvrdí, že jsme hloupí. Génius národa neochabl. Když uvážím, kolik důmyslu se skrývá za rostoucí dovedností přelstít bankovní automat, ošidit zákazníka taxislužby, vytunelovat podnik, uznale smekám. Právě tak se podivuji argumentační sofistikovanosti některých politiků i žurnalistů, s jakou prosazují myšlenky veskrze jalové. Říká se tomu umění mlžit a připomíná to intelektuální obratnost advokáta, který úspěšně obhájil lumpa. - Ne, hloupí nejsme. Co chybí, je jistá schopnost rozlišovat. Třeba podnikatele a podnikavce. Nebo chytrost a vychytralost. Jak hluboko sahá tato neschopnost? Týká se pouze současných elit? Nebo i široké veřejnosti? Těch pár lidí, které to trápí, připomíná: potřebujeme více kvalitního vzdělání. Více peněz do resortu školství, zejména toho vysokého. Svatá pravda! Co ale s adeptem vysokoškolského studia, který neumí samostatně myslet ani mluvit? Proto se přimlouvám i za školství střední, ba i základní, aby to střední mělo odkud brát. Jedním dechem však dodávám, že pumpovat peníze do škol, a už nic dalšího, je totéž jako oddlužovat výrobní podniky, nemocnice či bankovní domy, naprogramované na propadání do červených čísel. - Vzápětí připomínám, že pumpovat není odkud, peníze nejsou, protože - nemáme nápady a zaostáváme. Je to tedy bludný kruh, anebo spíše spirála, pohyb po níž směřuje bohužel dolů. Jak vykročit z tohoto směřování? Zatím se zdá, že o to nikdo nestojí. Zřejmě by muselo být těch, které to trápí, podstatně víc. Ono jich přibude, vždycky přibylo těch, jimž dodatečně svitlo, ale zpravidla až když už bylo pozdě. To není dobrá vyhlídka. Ale kyne nám útěcha na obzoru. Budeme zaostávat, montovat výrobky cizích firem - ale budeme mít nadzvukové stíhací letectvo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.