Nejasný výsledek summitu EU-Rusko

Druhý důvod, kterým Varšava zdůvodňovala svůj postup, tedy to, že nebyla Ruskem ratifikována energetická charta, byl v tomto případě zástupným problémem. Brusel v ní totiž požadoval mimo jiné otevření ruského energetického trhu zahraničním investorům. To je však pro Moskvu nepřijatelné z několika důvodů. Za prvé by ztratila určitou páku na další vyjednávání se zahraničím. Hlavní dodavatel strategických surovin, koncern Gazprom, jehož prostřednictvím Rusko může vyvíjet tlak na země, které jsou závislé na dodávkách zmíněných surovin, by ztratil možnost pohrůžky "uzavřením kohoutů," jako tomu bylo doopravdy počátkem loňského roku v případě Ukrajiny.

Zahraniční investoři by pak také mohli ovlivňovat ceny surovin, což by pro Putina, prezidenta země, kde třetina obyvatel žije pod hranicí chudoby mohlo být nepříjemné. Zvláště v případě, že by ceny ropy a plynu následkem vlivu zahraničních investorů v Rusku stouply.

Evropská unie označila ruské embargo za přehnané a vyslovila naději, že se problém v dohledné době vyřeší. Ruský prezident to označil za technickou otázku, aniž by však přislíbil jakýkoli termín jejího řešení. Prý to ale není problém, který by měl být, cituji - s polskými přáteli neřešitelný. O vřelém přátelství mezi oběma státy se ale dá mluvit jen stěží.

Polské sdělovací prostředky reagovaly podrážděně. Posudky, které byly vydány v souvislosti s polským masem jsou podle nich falzifikáty, za kterými stojí ruské tajné služby. To bylo ale i oficiálními místy ve Varšavě označeno za spekulaci novinářů.

Moskva připustila, že se ve skutečnosti jednalo o maso z asijských zemí, přičemž Polsko možná bylo pouze tranzitní zemí. Pohrozilo ale také, že se embargo může příště týkat celé Evropské unie. 1. ledna příštího roku totiž budou novými členy Bulharsko a Rumunsko. O kvalitách tamního masa Moskva pochybuje. Brusel by se prý měl snažit vývoz masa na ruský trh ze zmíněných států eliminovat.

V případě Polska jde spíše o záležitost s historickými kořeny. Mezi Poláky stále panuje názor, že Rusko bylo a je Polsku nepřátelskou zemí. Podílelo se na všech 4 rozděleních země mezi evropské mocnosti, naposledy na počátku 2. světové války, kdy Sovětský svaz anektoval východní část Polsko.

V Polsku jsou vztahy s Ruskem politikem. Obě země si už delší dobu dělají vzájemné naschvály. Rusko chce ukázat, že je silnější stranou konfliktu a tou skutečně je. Polsko zase usiluje o to, aby vzhledem ke své velikosti bylo zemí, která by měla být brána v potaz jako nejvlivnější státy pětadvacítky, tedy Německo, Francie a Velká Británie.

To je však v případě v současnosti nejchudšího státu unie spíše nereálné. Rusko se navíc snaží svým chováním rozdělit Evropskou unii do zóny A, tedy nejsilnější státy, se kterými chce mít co nejkorektnější vztahy a zónu B, země, jejichž názory nebudou brány v potaz. Zvláště ty, které jsou v bezprostřední blízkosti největšího státu na světě a byly v minulosti buď jeho přímou součástí v rámci Sovětského svazu, nebo se nacházely v době studené války ve sféře jeho vlivu.

Polsko si svým vetem prozatím nijak nepomohlo. O nové smlouvě s Ruskem lze jednat ještě v průběhu celého dalšího roku. Brusel se na Varšavu spíše zlobí, že narušila jednotu při rozhovorech se silným soupeřem. Stalo se tak vůbec poprvé, co některá z nově přijatých zemí zablokovala jednání celé Evropské unie s partnerem.

Až příští měsíce ukážou, nakolik budou vztahy mezi Ruskem a Polskem ovlivňovat jednání EU a Moskvy. Rusko má totiž podobně jako Spojené státy svou "osu zla." Kromě Gruzie a Moldávie jsou v ní i některé země Evropské unie. Z historických důvodů zejména Litva. Lotyšsko a Estonsko, s jejichž ztrátou se Moskva musela smířit a to ke své velké nevoli. A právě Polsko, jehož ambice stát se díky své poloze mezi západní Evropou a Ruskem významným hráčem. Tento fakt je Rusku dlouhodobě trnem v oku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .