Nedělejme z Ruska paranoickou mocnost

Vůbec nejhorší jsou úvahy, že Rusko je vymírající, téměř bezmocná země, která se paranoicky pokouší o obnovení jakési studené války se Západem. Bylo by užitečnější, kdybychom se podívali trochu blíže na současné dění ve světě, které tak ostře prezident Putin napadnul. Spojené státy pojaly chvályhodný úmysl ochránit sebe a své spojence vybudováním celosvětově koncipované raketové obrany, spojené s radary včasného varování. Radary mají zachytit nepřátelské rakety a v okamžiku, kdy dosáhnou nejvyššího bodu svého stoupání, což je již nad zemskou atmosférou, mají být zasaženy raketami obranného systému. Ve východní Evropě se součástí tohoto obranného systému má stát deset raket, umístěných v podzemních bunkrech na jihu Polska a jeden statický radar v Česku. Celý systém se už začal budovat a sice na Aljašce, kde ve Fort Greely bude umístěno 21 raket a hotov má být v roce 2011.

Co se týká Evropy, americká strana uvádí, že není namířen proti ruským zbraním, ale pouze proti raketám mířícím na Evropu z jihovýchodu, to znamená patrně z Iránu. První základ tohoto systému na Aljašce je pak namířen proti raketám ze severní Koreje, ale může být pochopitelně přesměrován i jinam. Hlavní problém, okolo něhož se vede spor, pak není v raketách, ale v radarech. Ty se přirozeně mohou otáčet libovolným směrem a nemusí být zaměřeny jenom jedním, například jihovýchodním směrem, jak mají být například zaměřeny rakety v Polsku. Na druhou stranu může jakýkoli útočník bez větších problémů zničit statické radary, například pomocí raket, opisujících krajinu. Proto patrně žádal polský ministr obrany Sikorski od Spojených států tento typ raket, aby se Poláci mohli případně proti nim bránit, a když neuspěl, raději rezignoval.

Spojené státy kvůli zranitelnosti statických radarů urychleně vyvíjejí malé mobilní radary, které by se mohly převážet na lodích, na železnici nebo v letadlech a rakety velmi rychle přeorientovat jiným směrem. Například na Rusko, jak tvrdí Rusové. Je totiž známo, že začátkem každé moderní války je snaha zničit radary soupeře a tím ho oslepit, což by v případě mobilních radarů bylo velmi obtížné, téměř nemožné. Proto se Rusové tak rozčilují. Evropa je přitom jen jedním sektorem celosvětového raketového obranného systému, další jeho části mají být například ve východní Asii, především v Japonsku. Zaměření na severní Koreu však není možné bez podchycení čínské raketové obrany a Čína proto varuje Spojené státy mnohem důrazněji před dalším kolem celosvětového zbrojení než dneska Rusko. Proto se Spojené státy snaží spory okolo vývoje jaderných zbraní Severní Koreou co nejrychleji ukončit, aby nebylo nutné začít systém instalovat v Japonsku, přičemž zde se zvažoval stejný radar včasného varování jako u nás v Brdech. Další důležitou komponentou celosvětového systému je raketový deštník instalovaný pro Izrael, který má také sloužit obraně Egypta a Jordánska.

Ten je jednoznačně namířen proti možnému útoku z Iránu, protože Irán takový útok zvažuje. Oproti tomu není mnoho známo o plánech Iránu na útok proti Evropě. Irán je ale dnes skutečně hlavním nebezpečím pro celý demokratický svět a všechny plány, které se dnes vyvíjejí na obranu před tímto státem, jsou na místě a jsou naprosto nezbytné. Není asi žádným tajemstvím, že se konají i konkrétní vojenské přípravy ze strany Spojených států nebo Izraele na válku s Iránem. Na vině je jednoznačně tato vysoce agresivní země, která vyhrožuje všem, útočí sprostě na OSN, na jednotlivé západní země a vyhrožuje válkou. Nebrat tyto výhružky vážně a tvářit se, že se nějakým dialogem něco vyřeší, by bylo smrtelně naivní. Něco jiného je však dnešní Rusko. Jisté obavy této země z postupného obkličování vojenskými základnami Spojených států a jejich spojenců jsou totiž namístě.

Proto si myslím, že když se dnes píše o Rusku a jeho zcela jistě neurotických a často přehnaných reakcích na ty či ony plány Spojených států, nemělo by se vycházet z nějakého zesměšňování nebo bagatelizace této mocnosti. O systému raketové obrany Spojených států a jeho spojenců v Evropě jsme již řekli, že právem budí obavy Ruska. Podívejme se stručně na jeho další důvody k obavám. O výše uvedený raketový deštník projevila zájem například Ukrajina, což by mohl být první krok k jejímu přijetí do NATO. Můžeme se tedy divit, že Rusko se obává? Patrně ne, protože na Ukrajině žije přes 17% etnických Rusů a téměř jedna polovina země je orientována na Rusko.

Oranžová revoluce se odehrávala s pomocí Spojených států a Rusku se zprostředkovaně podařilo jen s velkou námahou obnovit jakousi rovnováhu mezi prozápadní a proruskou částí Ukrajiny, která je dnes manifestována tím, že prezidentem je prozápadní politik a předsedou vlády proruský politik. Kdyby byla Ukrajina přijata do NATO, znamenalo by to pro Rusko bezprostřední bezpečnostní výzvu. Ukrajina ale nebude v dohledné době přijata a to ani do Evropské unie, což je oficiální politika tohoto společenství, deklarovaná při poslední návštěvě vysokých představitelů Unie v Kyjevě. O ní ale patrně mnoho neví naše zahraniční politika, která neustále opakuje fráze o podpoře brzkého přijetí. Mnohem dramatičtější situace je ovšem z ruského hlediska v kavkazské oblasti, ve vztazích mezi Ruskem a Gruzií. Tam proběhla v zimě 2003-2004 s americkou podporou tzv.růžová revoluce, která zaměřila zemi na Západ. Gruzie otevřeně usiluje o přijetí do NATO, což vyvolalo ruské obavy a protireakce. V případě Gruzie jedná ruské vedení skutečně velmi nervózně. Od 2.října 2006 byla zavedena totální ruská blokáda obchodu s Gruzií a od konce roku začali být pronásledováni a šikanováni všichni Gruzínci v Moskvě a Rusku, což se setkává s podporou většiny ruských občanů. Nechci být příliš ironický, ale tak se měli Rusové chovat v době, kdy se k moci dral Gruzínec Stalin a jeho mafie. Nicméně vstup Gruzie do NATO by byl skutečně těžký bezpečnostní úder pro Rusko, protože Gruzie je navíc členem Společenství nezávislých států. Proti Rusku je možné vznášet celou řadu kritických výhrad: prodává zbraně Iránu, podporuje separatistické snahy v Abcházii a jižním Osetinsku, zneužívá dodávek ropy a plynu k politickým nátlakům, demokracie se v něm vůbec nerozvíjí nějakým slibným směrem atd. Na druhé straně je to ale tradiční mocnost, která se hospodářsky a vojensky rychle rozvíjí a nelze se tvářit, že je to odepsaný kolos, který už ani nemá právo mít své bezpečnostní zájmy a obavy.

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.