(Ne)chceme jaderné úložiště

3. červen 2017
12kilometrový Pochod proti úložišti začal na nádraží v Blatně, kde se přes nepřízeň počasí sešlo asi 40 lidí. Akci pořádají spolky SOS Lubenec, Za záchranu kostela sv. Jiljí a Severočeský ocelot

Je třeba zahájit společenskou debatu o tom, jak nakládat v České republice s jaderným odpadem. Události posledních let totiž ukazují, že stát úplně jasnou koncepci nemá. Na tom se v diskusní části pořadu Dobrá vůle Plus shodli předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová a předseda ekologického sdružení Calla Edvard Sequens.

Ačkoli v mnoha jiných otázkách mají odlišný názor, oba vnímají nedůvěru, jaká se mezi státem a dotčenými obcemi, respektive jejich obyvateli, při hledání místa pro hlubinné úložiště jaderného odpadu vytvořila.

Jak těžké bude tuto nedůvěru odstranit, to ukazuje i rozhlasový dokument o tom, jak se většina lidí brání i jen geologickým průzkumům ve vybraných lokalitách. V problému hlubinného úložiště se odráží nejen úroveň naší politické kultury, ale i vůle občanů bránit (nebo nebránit) své zájmy.


(Ne)chceme jaderné úložiště
Autor: Jakub Šiška
Dramaturgie a režie: Lenka Svobodová
Mistr zvuku: Tomáš Pernický
Natočeno v roce 2017 pro cyklus Dobrá vůle

Velmi silný hlas zaznívá například z lokality Březový potok v jihozápadních Čechách. Proti úložišti je zde všech šest dotčených obcí, jakož i blízké město Horažďovice. „V roce 2003 nám tehdejší ředitel SÚRAO sdělil, že v naší lokalitě by mohlo úložiště vzniknout, že tu budou probíhat geologické průzkumy a že my jako obce to nemůžeme nijak ovlivnit“ vzpomíná starosta Chanovic Petr Klásek.

SÚRAO neboli Správa úložišť radioaktivních odpadů je státní úřad, který má celý proces vyhledávání místa pro stavbu úložiště na starosti. Harmonogram počítá s tím, že příští rok by se měl počet zkoumaných lokalit zúžit ze sedmi na čtyři. Konečné rozhodnutí o umístění úložiště chce stát učinit do roku 2025. Stavba by měla být hotová tak, aby se do ní od roku 2065 mohlo navážet vyhořelé palivo, dosud umístěné v tzv. meziskladech v areálech jaderných elektráren Dukovany a Temelín.

Vyhořelé jaderné palivo je materiál, který bude svému okolí nebezpečný ještě stovky tisíc let. Pokusy o jeho další využití nebo zneškodnění se zatím nikde na světě neukázaly jako efektivní, proto jedinou možností zůstává jeho trvalé uložení do země. Tomu odpovídá i rozměr stavby: vlastní úložiště má být v hloubce 500 metrů a zaujímat plochu 300 hektarů, tedy 450 fotbalových hřišť.

Kvůli tomu je třeba vytěžit zhruba 3 miliony tun horniny, tedy víc, než kolik je objem Cheopsovy pyramidy. Povrchový areál úložiště má zaujímat 30 hektarů. Hluk, prach, naprostá změna krajiny, ztráta podzemních vod i riziko nehody nebo útoku při transportu vyhořelého paliva – to jsou nejčastější argumenty, které při protestech zaznívají.

Dana Drábová

Ne všude jsou ale lidé jednotní. Například starosta obce Blatno v lokalitě Čertovka (na pomezí Středočeského, Karlovarského a Plzeňského kraje) Václav Beneš by úložiště uvítal: „Myslím, že to žádné velké riziko nepředstavuje. Nechť proběhnou geologické průzkumy a pak nechť odborníci rozhodnou. Nenecháme to na aktivistech, kteří by úložiště nestavěli vůbec nikde.“

Jinak je tomu ale ve tři kilometry vzdáleném Lubenci, kde lidé úložiště i průzkumné práce odmítli v místním referendu. Hlasování sice místní rozdělilo, referendum je ale platné a současné vedení obce se jím při jednání se státem řídí.

Jak by stát postupoval, kdyby nezískal porozumění pro úložiště v žádné lokalitě? Prosadil by jej silou, nebo má v záloze ještě jiné varianty? Poslechněte si celý dokument i diskuzi v pořadu Dobrá vůle Plus >>

Spustit audio
autor: Jakub Šiška