Nečekaná zbraň uvnitř buněk

14. listopad 2012
02512188.jpeg

Molekuly považované za jakési „držáky DNA“ jsou zřejmě důležitou součástí antibakteriální obrany buněk. Dokazuje to výzkum biologů z Kalifornské univerzity v Irvine.

Živočišné buňky obsahují velký počet bílkovin histonů. Primárním účelem těchto proteinů je namotávat na sebe vlákna DNA a vytvářet tak strukturu chromozómů. Existují také doklady o tom, že histony, které buňka uvolní do svého okolí, mají antibakteriální účinky. Buňku tak chrání před napadením bakteriemi zvenčí. Ochrana však není stoprocentní – existuje řada bakterií, které do buněk vnikají zcela bez problémů. Zdálo by se logické, že v takovém případě buňka prostě využije histony, které má ve svém nitru. Vědci to ale zatím pokládali za nepravděpodobné, protože většina histonů je pevně svázána s DNA v jádře buňky, zatímco bakterie se pohybují v okolním cytosolu. Volně plovoucí histony navíc buňku poškozují a většina živočichů má mechanismy, kterými je urychleně likviduje.

Šance, jak nebezpečné volné histony zkrotit a využít jako zbraň, však přesto existuje. V buňkách mušek drozofil jsou jejich molekuly navázány na kapénky lipidů. Histonům to zabrání poškozovat buněčné struktury, ale jejich antibakteriální vlastnosti nejsou nijak narušeny. O tom, nakolik je tato obrana důležitá, svědčí experiment s drozofilami, které mají histonů nedostatek. Tyto mušky i jejich embrya umíraly na bakteriální infekci 14x častěji než normální drozofily. Další výsledky naznačují, že histony chrání před bakteriemi také buňky laboratorních myší. Není proto vyloučené, že tato forma nitrobuněčné antibakteriální obrany je obecný mechanismus, který sdílí i člověk. Manipulace s hladinou histonů by pak mohla přispět k léčbě některých bakteriálních infekcí.

Zdroj: University of California Irvine

Spustit audio
autor: redakce ČRo Leonardo