Nanočástice poškozují kořeny rostlin

Nanomateriály jsou obrovským příslibem do budoucna. Tvoří je částice menší než 100 nanometrů. Tak malé částečky mají vzhledem k objemu poměrné velký povrch a to jim propůjčuje nečekané chemické i fyzikální vlastnosti. Například uhlíková nanovlákna vynikají pevností a nanočástice jinak chemicky neaktivního zlata ochotně reagují s řadou látek. Také mnohé pigmenty vděčí za své barvy nanometrovým rozměrům jednotlivých částic.

O cestách nanočástic v životním prostředí toho víme jen málo. Některé poznatky však naznačují, že si na ně budeme muset dávat pozor. Například uhlík ve formě nanočástic vyvolává po vdechnutí záněty plic. Větší uhlíkové částice tento účinek nemají. Nanočástice tzv. fullerenů putují půdou a pronikají do těla žížal. S nimi se mohou stěhovat do organismu dalších živočichů, například do ptáků, kteří se žížalami živí. Fullerenové částice rozptýlené ve vodě pronikají do těla ryb a vstupují jim hluboko do mozku. Větší shluky fullerenů nejsou takoví všudybylové. Vážou se v půdě na jílové částice a pro živé organismy nepředstavují větší riziko..

Nanočástice oxidu hlinitého si našly široké uplatnění a jsou využívány například k výrobě dokonale průhledných filtrů zachycujících ultrafialové záření. Tým amerických toxikologů vedený Danielem Watsem z New Jersey Institute of Technology zjistil, že nanočástice oxidu hlinitého rozptýlené ve vodě působí negativně na utváření kořenu rostlin. Vědci zalévali klíčící kukuřici, okurky, zelí, mrkev a sóju vodou s nanočásticemi a zaznamenali u nich defekty v utváření kořenového systému. Výsledky experimentů zveřejnil vědecký časopis Toxicology Letters. Autoři přiznávají, že mechanismus, kterým nanočástice na kořeny poškozují, zatím není jasný.

Nanočástice nejrůznějších látek se dostávají do ovzduší z výfukových zplodin automobilů, z komínů spaloven a z dalších zdrojů. Mohou se místit s vodou dešťových srážek, ulpívat na povrchu sněhových vloček a pomalu pronikat do půdy. Tyto procesy jsou nesmírně složité a v laboratorních podmínkách jen těžko napodobitelné. Proto bere Watsův tým výsledky svých pokusů s rezervou.

"Není dost dobře možné vzít výsledky laboratorních pokusů a vyvozovat z nich závěry o tom, co se odehrává v reálném světě," říká Daniel Wats. "My se nicméně domníváme, že nanočástice přenášené vzduchem nebo vodou mohou mít na život rostlin nepříznivý vliv."