Náboženství Etiopie: křesťanství

V prvním století našeho letopočtu zde kvetlo bohaté a mocné království se sídlem v Aksumu na severu Etiopie. Aksumští králové a po nich všichni etiopští panovníci odvozují svůj původ od biblického krále Šalamouna. Etiopská kompilace ze 13. století Kebra Nagast (Sláva králů) podrobně líčí, jak Šalamouna navštívila bohatá královna ze Sáby jménem Makeda. Šalamoun, okouzlen její krásou a moudrostí, počal s Makedou syna Menelika. Ten po smrti své matky navštívil královského otce v Jeruzalémě. Šalamoun mu při této příležitosti přidělil tisíc prvorozenců judských šlechticů a knězů a ustanovil jej za prvního etiopského krále. Delegace Judejců s sebou do Aksumu vzala také biblickou Archu úmluvy s deskami Desatera, jež se dnes údajně nachází v přísně střežené svatyni v kostele Panny Marie Siónské v Aksumu. Z komunity těchto judských průvodců se podle některých vyvinuli etiopští Židé, o nichž si řekneme něco víc příště.

Za prvního zvěstovatele křesťanské víry v Etiopii se pokládá dvořan etiopské královny, správce jejího pokladu. Pokřtil ho jeden z prvních křesťanů vůbec, jáhen Filip, jak nás o tom zpravují novozákonní Skutky apoštolské v 8. kapitole. Etiopská církev vznikla ale až ve čtvrtém století.

Tehdy dva bratři z fénického Týru - Frumentius a Aedesius - ztroskotali při plavbě Rudým mořem. Byli předáni do otroctví a dostali se až na aksumský dvůr. Tam se jim podařilo obrátit na křesťanskou víru krále Ezanu. Ezana následně vyhlásil křesťanství za státní náboženství své říše. Aksumské království tak oficiálně přijalo křesťanství jako druhý státní útvar na světě, bylo to kolem roku 330.

Ezana pak vyslal Frumentia do Alexandrie, významného centra afrického křesťanství, aby odtud přivedl biskupa pro vznikající etiopskou církev. Jenže alexandrijský patriarcha sv. Atanáz vysvětil za biskupa samotného Frumentia, protože jej pokládal za nejvhodnějšího pro tento obtížný úřad. Podle etiopské tradice Frumentius také přeložil do etiopštiny Nový zákon.

Etiopská církev zůstala pod vlivem alexandrijského patriarchátu šestnáct století. Alexandrie je dodnes sídlem koptské ortodoxní církve, jedné z tzv. orientálních ortodoxních církví. Tyto církve, na rozdíl od pravoslaví, římského katolicismu, nebo církví protestantských, uznávají jenom první tři ekumenické koncily a odmítají věroučné formulace čtvrtého, Chalcedonského koncilu (451), týkající se vztahu mezi Kristovým božstvím a lidstvím. Proto se někdy zjednodušeně označují jako monofysitské církve, tj. uznávající jedinou přirozenost bohočlověka v Ježíši Kristu proti definici Chalcedonského koncilu, že Ježíš Kristus je dokonalý v božství a dokonalý v lidství, (zároveň) pravý bůh a pravý člověk. Orientální církve přívlastek monofysitské odmítají s poukazem na drobné rozdíly mezi svou a původní monofysitskou doktrínou.

K těmto orientálním ortodoxním církvím přísluší také etiopská ortodoxní církev Tewahedo, jež má od roku 1959 vlastního patriarchu, a je tedy zcela nezávislá (autokefální). Do marxistického převratu v roce 1974 byla státní církví. Dnes má přes 30 milionů členů a angažuje se pro pomoc chudým a sirotkům v této těžce zkoušené zemi.

Etiopská církev si díky své poloze a také díky svým kořenům uchovala mnohé zvláštnosti, které z jiných církví vymizely. Několik jejích zvyklostí a rituálů má svůj původ ještě v judaismu. Dodržuje obřízku chlapců, věřící zachovávají pravidla stolování velmi podobná židovským pravidlům kašrutu. Maso dělí na čisté a nečisté podle způsobu, jakým bylo zvíře usmrceno. Ženy mají během menstruace zapovězen vstup do kostelů. Kromě neděle slaví etiopští křesťané i sobotu (šabat). Také kánon biblických knih se u etiopské církve mírně liší.

Etiopská liturgie má svůj původ v liturgii koptské, od počátku se ale slaví ve starobylém jazyku geez, který nověji postupně nahrazuje moderní amharština. Pro liturgii jsou charakteristické především sborové zpěvy, z nichž si lze některé poslechnout také na internetu.

Etiopské kostely jsou rozdělené na tři koncentrické zóny. Vnější zóna je určena ke zpěvu hymnů, prostřední je hlavní loď pro rozdělování přijímání a vnitřní zóna je tzv. mekdes, neboli svatyně svatých. V ní se nachází replika biblické Archy úmluvy s deskami Desatera. Přístup do této svatyně svatých je povolen jedině jednomu stanovenému mnichu - ochránci archy. Muži a ženy se liturgie účastní odděleně.

Stojí také za zmínku, že v 17. století byla etiopská církev na krátkou dobu sjednocena s církví římskokatolickou. Stalo se tak poté, co portugalští jezuité přesvědčili tehdejšího etiopského panovníka na přestup ke katolicismu. Jezuité se ale dopustili jednoho zásadního omylu. Pokusili se nahradit tradiční etiopskou liturgii latinskou. To vedlo ke krvavým roztržkám mezi ortodoxními a katolickými Etiopany, které vyústily ke zrušení unie s Římem a vyhnání misionářů. Katolicismus se do Etiopie vrátil až v 19. století. Současná Etiopskokatolická církev, sjednocená s Římem, již užívá tradiční liturgie, přesto má jenom přibližně 200 tisíc věřících.