Na vlastní oči - to nejlepší z Novy

Pokud by to mělo znamenat, že oněch 10 procent diváků, o něž Nova za poslední léta přišla, přestala bavit bezduchá novácká zábava a tito lidé se stali náročnějšími, byla by to zpráva více než dobrá. Obávám se však, že jedna číselná vlaštovička vždy poněkud neurčitého mediálního průzkumu ještě jaro nedělá a s příliš vysokou masovou inteligencí u nás stále počítat nemůžeme, tím více však o ni musíme bojovat.

Sama televize Nova po celých 10 let v této věci bojovala spíše na opačné straně, nejen stupněm nekulturnosti svých nepolitických pořadů, ale mnohdy i tam, kde politika stojí na prvním místě. Ponechme však tentokrát stranou pořady, které v našem vysílání kritizujeme takřka průběžně, zejména samo zpravodajství, Sedmičku, Kotel či někdejší Volejte řediteli. Věnujme však pozornost snad jediné hodnotné publicistice, kterou Nova publikuje a to pořadu Na vlastní oči.

Z různých článků k nováckému jubileu jsme se mohli dočíst ledacos o tom, proč tento pořad jaksi vyčnívá z celkového obrazu této stanice. Tenkrát před 10 lety si 3 vynikající reportéři uvědomili, že když nikdo v začínající Nově přesně neví, jak by tam měl vypadat reportážní publicistický pořad, je to pro ně historická příležitost, aby si takový pořad vytvořili podle svých vlastních představ. S malým týmem spolupracovníků tak vzniklo už na 14 stovek pořadů, z nichž některé nejen zmobilizovaly pozornost veřejnosti, ale měly také dlouhodobé následky.

Jeden z nich dokonce i následky velmi neblahé, to když v roce 1997 Josef Klíma se vydal do Kanady a na několika nepříliš reprezentativních příkladech ukázal, jak dobře si i v Kanadě žijí Romové, kteří tam utekli z České republiky. Romský exodus, který po této reportáži propukl, způsobil rychlé zavedení víz do Kanady pro všechny občany tohoto státu a po několika letech i reciproční opatření české vlády vůči Kanaďanům, cestujícím k nám, včetně mnoha Čechů s kanadským občanstvím.

Tento stav trvá dodnes a mnozí z těch, kteří musí utrácet čas a peníze na tuto administrativu už možná ani nevědí, že za tyto nepříjemnosti mohou poděkovat Nově, která je svou zbytečnou a škodlivou reportáží vyvolala. Naproti tomu když celý národ byl zvědavý na příčiny sporu Vladimíra Železného s Američany, vlastní oči Novy neviděly nic. Mnohé jiné relace této řady však byly velmi užitečné a důmyslně odhalovaly neznámá fakta. Pověstnou se tak stala reportáž nazvaná Strašidelný zámek ze 3. září 2002. Byl to precizně zpracovaný dokument reportéra Janka Kroupy o penězích nalezených v zapomenutém trezoru bývalého ministra zahraničí Jana Kavana.

Reportérovy vynikající investigativní schopnosti tam přiváděly Jana Kavana k tolika změnám výpovědí o původu, množství a dalším osudu peněz, které se v tom trezoru našly, že to nemohlo jediného diváka nechat na pochybách o charakteru muže, který tenkrát právě nastupoval na jednu z nevyšších funkcí světové politiky. I bývalého generálního sekretáře jeho ministerstva, který pro změnu nastupoval do vězení. Podobně když teď zcela nedávno stejný reportér Janek Kroupa, tentokrát ve spolupráci s Josefem Klímou, vytáhli znovu na světlo případ Kajínek, dali najevo, že nejde na prvním místě o to dokázat vinu či nevinu doživotně odsouzeného člověka, ale o účast či neúčast plzeňské policie na činu, za nějž byl Kajínek odsouzen.

Už to, co zachytila kamera, ukazovalo na velmi nejisté chování některých policistů a potvrdí-li se to, co pak Janek Kroupa napsal do Lidových novin, že totiž jeden z těch vysokých policajtů mimo kameru účast aspoň jednoho policisty při té vraždě připustil, pak by to mohlo odhalit možná jeden z největších skandálů zasahující do všech složek trestního řízení. Korunním argumentem všech zastánců revize procesu stále zůstává jediná otázka, proč při tak složité záležitosti byla tak vytrvale odmítána rekonstrukce celého činu. Máme-li tedy televizi Nova k jejímu dnešnímu výročí v něčem pogratulovat, pak asi hlavně k pořadu Na vlastní oči a to i při všech výhradách, které jsme tu i k němu uvedli.