Na okraj washingtonských jednání Obama-Cameron...

22. červenec 2010

Britský premiér Cameron pobýval v posledních dvou dnech v Americe. Ve Washingtonu šlo prý během jednání s americkým prezidentem Obamou o upevňování ,,speciálního přátelství'' obou zemí.

To je historicky dáno společným jazykem a dějinami, stejně jako společným bojem za demokracii v obou světových válkách a dalších konfliktech, ale občas se prý zdá, že jedna či druhá strana – a většinou ta britská -- cítí potřebu ono přátelství znovu oživit a upevnit. Cameron tak prý s Obamou jednal hlavně o dalším postupu v Afghánistánu po důležité mezinárodní dárcovské konferenci v Kábulu.

Vtipkování a tykání obou představitelů na společné tiskové konferenci ukázalo, že ono ,,speciální přátelství'' funguje dost dobře dál i přes jejich ideologické rozdíly a že to je asi spíše liberálně-levicový zbytek Evropy, který od Obamy údajně čekal spřízněnost a je nyní poněkud rozladěn jeho postoji coby prezidenta Ameriky a nikoli zachránce světa.

Premiér Cameron se včera přesunul do New Yorku, kde položil věnce u pomníku padlých a setkal se s představiteli obchodu a financí. Mezitím se ovšem některá média a parlamentní opozice snažily v Británii vyvolat kontroverzi ohledně termínů počátku a konce stahování britských vojsk z Afghánistánu po parlamentních otázkách pro premiéra, kde Camerona zastoupil vicepremiér Clegg. Kontroverzi měl způsobit možný dvojí výklad dřívějšího prohlášení prezidenta Obamy, který na kábulské konferenci podpořila jeho ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Ta v souladu s přáním prezidenta Karzaje, který hovořil o roku 2014 jako o roku převzetí zodpovědnosti za bezpečnost země afghánskou armádou, termín potvrdila.

Dodala pak ale, že za příznivých okolností, tedy vítězného vývoje v nastávajících fázích zintenzívněného boje s Taliby, začne Amerika stahování vojsk a předávání zodpovědnosti za jednotlivé provincie afghánské armádě už někdy v příštím roce – tedy to, co řekl Obama. Dodala pak, že do roku 2015 by měli američtí vojáci, kromě výcvikových instruktorů ze země zcela odejít.

Podobně se vyjádřil i Cameron v rozhovorech pro média, i když jako Obama poprve připustil, že ,,za příznivých okolností‘‘ by mohli první britští vojáci začít odcházet už příští rok, což však vzápětí podmínil úspěchem vojsk. Podobně se v parlamentních otázkách pro vicepremiéra vyjádřil i Cameronův zástupce Clegg, který řekl, že ,,žádný rozvrh nemůže být nikdy vytesán do kamene‘‘, ale zdůraznil, že vláda je rozhodnuta držet se roku 2015 coby konečného termínu a některá média nalézala v tvrzeních rozpory a to i když tam vlastně nebyly.

Zpravodajství i komentáře některých britských médií ovšem někdy vyznívají tak, jakoby se snažila rozdmychávat tlak veřejnosti na jak nejrychlejší stažení vojsk, podobně jako v některých jiných evropských zemích. A tak se v nich mísí zprávy o zahynulých vojácích a o vzrůstajícím tlaku a vlivu Talibů mezi obyvatelstvem, což vůbec neodpovídá hlášením vojenských velitelů a expertů mezinárodní koalice. Jakoby vůdcové Talibánu nebyli smečkou fundamentalistických hrdlořezů a teroristů pod vlivem al-Kajdy, ale nějaké z dřívějších časů populární ,,národně-osvobozenecké hnutí‘‘, které po odchodu mezinárodní koalice znovu převezme vládu v zemi a s jehož vůdci v Pákistánu je třeba jednat. Jak už se stávalo dříve, některá média dokonce referují o prohlášeních ,,mluvčích‘‘ Talibů, nebo dokonce vysílají své korespondenty na reportáže o jejich akcích. Z toho by asi měl radost i sám Josef Goebbels neblahé paměti, neboť pak je nasnadě, že takto masírovaná veřejnost tomu všemu po čase spíše uvěří, neb to přece ,,hlásili‘‘, či ,,psali‘‘...

Na druhé straně je však třeba připustit, že vlády zemí mezinárodní koalice zcela nedostatečně propagují vlastní úsilí a pomalou ale postupující demokratizaci a obnovu Afghánistánu a ochotu jednat pouze s místními Talibánci a ne s hlavními vůdci a tak se nelze neinformovanosti západní veřejnosti divit. Zda Cameron a Obama hovořili i o těchto aspektech situace nevešlo dosud ve známost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: jj
Spustit audio