Na hrubý pytel hrubá záplata

Tolik prohlásil za souhlasného mručení poslanců všech politických stran v londýnském parlamentě v pondělí nový britský ministr zahraničí David Miliband. Proč ta ostrá slova a o co se konkrétně jedná, připomněl o pár hodin později sám nový britský premiér Gordon Brown: "Máme co do činění s záležitostí, kdy v Británii, v Londýně, za vystavení mnoha stovek lidí riziku, došlo k vraždě. Je to vyšetřováno nezávislým úřadem prokuratury, který vydal obvinění a jasně sdělil koho chce soudit za tento zločin. Věříme, že by v tomto s námi měly spolupracovat ruské úřady a litujeme , že taková spolupráce nebyla nabídnuta. Proto jsme museli přistoupit k akci, kterou podnikáme a pochopitelně doufáme, že docílíme vyřešení těchto záležitostí velmi brzy. Neporozumění tomu, že je důležité v tomto případě spolupracovat, vedlo k této akci. Já se za tuto naši akci nehodlám omlouvat, ale chtěl bych tuto záležitost co nejdříve vyřešit."

Tolik britský premiér Gordon Brown na tiskové konferenci v Berlíně u příležitosti důležitých jednání o budoucím nasměrování Evropské unie s německou kancléřkou Merkelovou. Přítomné novináře totiž toto téma zajímalo stejně tak, jako britský euroskeptický postoj, neboť šlo o neočekávanou akci jeho vlády proti Rusku. Vysvětlení by jim opět mohl podat ministr zahraničí Miliband. Ten v parlamentě připomněl poslancům, že šlo o otrávení bývalého agenta KGB Alexandra Litviněnka, v té době už britského občana, smrtelně radioaktivním poloniem 210 v šálku čaje v listopadu minulého roku. Policie shromáždila dostatečné množství důkazů proti bývalému kolegovi Litviněnka z KGB Andreji Lugovému, který v době otravy pobýval v Londýně, včetně stop polonia v letadlech, kterými letěl. Miliband poslancům připomněl, že úřad britského generálního prokurátora v obvinění Lugového a v žádosti o jeho vydání k soudu zdůraznil, že jelikož šlo o zločin proti britskému občanu v Londýně, měl by se tam také konat soud. Miliband dále zdůraznil, že jak Spojené národy, tak i Evropská unie daly najevo znepokojení nad tím, že právo je v Rusku aplikováno selektívně a že by tedy jakýkoliv souhlas britské vlády s konáním soudu v Rusku byl právně napadnutelný a připomněl - cituji: "Vzhledem k vážnosti zločinu a našim snahám o dobré bilaterální vztahy s Ruskem, je ruská odpověď prokuratuře na žádost o vydání (Lugového) extrémním zklamáním. Naznačuje totiž, že ruská vláda nebyla schopná zaregistrovat buď jak vážně my k tomuto případu přistupujeme, nebo vůbec závažnost záležitosti o kterou se jedná, přes lobování na nejvyšší úrovni a jasné vysvětlení, že potřebujeme uspokojivou odpověď."

Toto vysvětlení během parlamentního expozé britského ministra zahraničí bylo provázeno dalšími prohlášeními, že Rusko je důležitým spojencem a že nynější zápletku britská vláda "ani nevyhledávala a ani jí nevítá". První uražené slovní salvy ruské reakce však jen potvrdily až neuvěřitelně urážlivý a arogantní postoj Moskvy k celému případu. Důkazem bylo i vyjádření mluvčího ministerstva zahraničí Kamynina, že by si - cituji: "v Londýně měli jasně uvědomit, že takové provokativní akce vymyšlené britskými úřady nebudou ponechány bez odpovědi a nemohou než vést k nejvážnějším následkům pro rusko-britské vztahy". Kamynin k tomu ještě dodal, že pozice Londýna je nemorální, neboť Rusko nemůže jednat proti ústavnímu článku, který zakazuje vydání ruského občana soudu v zahraničí a Británie ostatně odmítá Moskvě vydat ruského podnikatele Berezovského a čečenského představitele Zakajeva. Těm se v Londýně už dříve dostalo azylu, avšak v Rusku nebyli podezřívaní z vražd. Vyjádření Moskvy sice pozorovatelé považují za hru pro domácí obecenstvo, ale vypjaté reakce mohou svědčit i o tom, že pro FSB, tedy pokračovatele KGB je případ přímo zahanbujícím odhalením neodpustitelných chyb v metodách její práce. Navíc, reakcí Lugového na nedávné zveřejnění obvinění nebylo ani slovo obhajoby, ale pouze tiráda plná protiobvinění z konspirace namířených proti Britům a zopakovaných znovu v pondělí, přesně ve stylu příslovečné potrefené husy.

Pozorovatelé se domnívají, že Moskva neustoupí, neboť - jak už řečeno -- nemůže si to z vnitropolitických důvodů prostě dovolit. Dnes odpoledne se očekávalo prohlášení, že buď vypoví stejné množství diplomatů britských, nebo může dokonce odepřít spolupráci na mezinárodní scéně, například ohledně Iránu. Deník The Times dnes napsal, že by mohla být poškozena i spolupráce obchodní, ačkoliv pak by ztratilo především Rusko, neboť britských investic v zemi, tedy 2.7 miliardy liber v minulém roce, je nejvíce. Ruští disidenti pak připomínají, že na Západě a v Británii je uložena většina ruských peněz a studuje tam většina dětí politického i hospodářského vedení země, takže přílišné vyskakování o omezení styků není řešením. Moskva -- v dávno osvědčeném stylu a posílena sebevědomím praktického ropného a plynového monopolu -- prý prostě zkouší, jak daleko si může dovolit zajít a kde končí západní appeasement. Jeho ustrašení protagonisté ovšem v poslední době naříkají, že Západ nechce Rusku věřit, avšak stejně jako nynější Putinova politická elita nejsou schopni pochopit, že omezování demokracie i svobody podnikání v Rusku v posledních letech světu opravdu připomíná podivný slepenec mafiálně řízeného režimu státního dirigismu, kde tahají za nitky bývalí exponenti KGB.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .