Mzdová spirála se roztáčí

Přesto není příliš pravděpodobné, že by se v České republice za pár měsíců naskytl obrázek zavřených tříd a protestujících pedagogů v ulicích. Jednak je velmi pravděpodobné, že asociace se nemůže chlubit příliš širokou základnou. Proto bývá pro vládu hlavním odborovým partnerem v tomto resortu Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství. A ten je se současným stavem svým způsobem spokojen. Proto nepožene učitele na barikády. Sami pedagogové nemají důvod k radikální nespokojenosti. I když řeč čísel bývá občas ošidná, přesto příjmy učitelů postupně rostou. Momentálně to znamená, že jsou kantoři odměňováni nepatrně nadprůměrně.

Myšleno samozřejmě v konfrontaci s průměrnou mzdou v České republice. Dalším důvodem proč by se neměli učitelé příliš bránit, je poměr odvedené práce k příjmu. Byť jde o obor značně specifický, kde nelze úplně přesně hodnotit výkon podle odučených hodin. Přesto není nezajímavé srovnání, které před několika týdny poskytla studie OECD. Podle ní stráví čeští učitelé za katedrou zhruba 605 hodin ročně. Přitom průměr v OECD činí 792 hodiny. Tato čísla se dají vyložit také tak, že pokud by pedagogové odučili více hodin, mohlo by jich být na školách méně. A pokud by zůstal zachován objem peněz určených na jejich odměňování, pak by logicky měly dostat vyšší mzdu.

Samozřejmě by méně učitelů muselo mít vytvořeno lepší podmínky pro práci. Třeba, aby se nemuseli zbytečně zatěžovat různými administrativními úkony a podobně. Přesto by zeštíhlení pedagogického sboru a také snížení počtu škol mělo být jednou z cest, jak získat v resortu více peněz a tím v něm udržet kvalitní kantory. Takže pokud by učitelé přistoupili k nějakým razantním protestním akcím, riskovali by mimo jiné to, že se upoutá pozornost právě na tento způsob vylepšení rozpočtu jednotlivých škol. Dalším důvodem proč by nemuseli pedagogové příliš naříkat na svoje platy, je fakt, že dochází ke změně pohledu na jejich odměňování.

Jedním z nejdůležitějších kritérií už by neměl být pouze počet let, který dosud odučili, ale jejich kvalita a snaha o další vzdělávání a zdokonalování se. Tím pádem by měla být upřednostňována kvalita nad kvantitou. Samozřejmě podmiňovací způsob je na místě. Protože hodně záleží na odvaze ředitelů jednotlivých škol. A jít proti léta zaběhnutým zvyklostem nebývá zrovna populární a pohodlné. Pokud by se proti něčemu měli školští odboráři, učitelé a vůbec další zaměstnanci vyplácení státem důrazně ohrazovat, je způsob, jakým jsou zvyšovány platy policistů, hasičů a pracovníků vězeňské služby.

Například nárůst u policistů v průměru o osm tisíc korun nelze logicky zdůvodnit. Snad jen tím, že bývalý ministr vnitra, nyní premiér, využil svoji pozici a zachoval si rozmáchlým mzdovým gestem přízeň lidí z resortu. Nemůže se však divit, že se mu brzy tento populistický krok vrátí jako bumerang. Přitom protesty Asociace školských odborů mohou představovat jen první nesmělou vlaštovku. Řeč je o tzv. mzdové nákaze. Pokud porostou nepřiměřeným způsobem platy v jedné sféře, je celkem logické, že podobné zlepšení příjmů budou požadovat i zaměstnanci v jiných oblastech.

Zaměstnavatelům i státu se bude těžko odolávat. Pokud podlehnou, budou muset vyplatit vyšší mzdy. To se pak projeví v tom, že na ně podniky nebudou mít. Proto budou muset propouštět a tím pádem dojde k dalšímu růstu nezaměstnanosti. Stát pak bude muset vyplácet více podpor a dojde k růstu rozpočtového schodku. Navíc se zdraží pracovní síla a to může odradit zahraniční investory. Tím spíš, že produktivita práce v České republice závratně neroste.

A v neposlední řadě to může vést k vyšší inflaci. Zkrátka kouzlení s platy a snaha kupovat si za jejich nárůst voličskou přízeň může být pěkně drahým pokušením, které nakonec dopadne negativně na kapsy daňových poplatníků. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se mzdová spirála může roztočit a další vývoj se může vymknout vládě z rukou.