Morče jako oběd, lékař, nebo přítel
V současnosti se rozlišuje pět krátkosrstých plemen morčat: hladkosrsté, hřebenaté, rozetové, rex a teddy. A dále šest dlouhosrstých: sheltie, coronet, texel, angora, alpaca a merino. Všechna pocházejí z divokého morčete, které je na světě již 18 milionů let. Jeho domovem je oblast, v níž o mnoho později vyrostla slavná říše Inků.
Jižní Amerika je domovinou dalších příbuzných morčete, jako jsou mary, aguti či kapybary. Avšak pouze morčata se dočkala toho, že byla domestikována. Nejspíš proto, že představovala důležitou masitou potravu. Bohužel zjištění okolností, kdy a kde lidé začali morčata chovat, je znesnadněno nedostatkem archeologických pozůstatků. Mají drobné kosti, které lidé zahazovali jako odpad a domácí psi je ihned konzumovali.
Panuje však názor, že domestikace morčat se započala asi 5000 let př. n. l. na jihu Peru a Bolívie v oblasti zvané Altiplano. Dle nejoptimističtějších domněnek byla chována v zajetí již před 9000 lety. Původní zdomácnělá morčata byla krátkosrstá či dlouhosrstá, většinou tmavohnědá, šedá nebo bílá, případně s kombinacemi těchto barev. Černá byla velice vzácná, a proto byla usmrcována, anebo používána při různých náboženských obřadech nebo pro medicínské účely. Morče bylo otíráno o tělo nemocného, čímž do sebe nasáklo charakter choroby a kvíkáním označilo konkrétní místo, které zasáhla. Šaman pak morče rozpůlil a podle zbarvení jeho orgánů určil diagnózu pacienta.
Andské rodiny dříve morčata držely v příkopech u obydlí, dnes je většinou chovají v kuchyni, kde jim dovolují volný pohyb. Není vzácností, že jich mají nejméně dvacet. Jejich vztah k morčatům je však ryze praktický, nedávají jim žádná jména a chovají je podobně jako my třeba kuřata. Dnes je jich jen v Peru ročně spořádáno asi 7 milionů.
V 16. stol., kdy Jižní Ameriku dobývali španělští konkvistadoři, byla morčata objevena i pro Evropu. Poprvé byla popsána roku 1533 nebo 1554 Konradem Gesnerem, ale až roku 1758 je Carl von Linné pojmenoval "Mus porcellus". Nezávisle na něm morčata roku 1766 obdržela od Petera S. Pallase další jméno: Cavia cobaya. Podle zásad zoologické nomenklatury se pak pojmenování sjednotilo na Cavia porcellus a dnes známe ještě další čtyři druhy morčat.
V Evropě se drobná zvířata ihned stala oblíbenými domácími mazlíčky, a to možná i díky britské královně Alžbětě I., která jedno vlastnila. Anglický název "guinea pig" vznikl buď zkomolením názvu jihoamerické země Guayana, nebo odkazuje k západoafrickému státu Guinea, přes nějž byla morčata dovážena. Anebo jde o pojmenování podle kovových mincí zvaných guineje, jimiž se platilo. Druhá složka jména ukazuje na to, že morčata se podobají malým prasátkům, která typickým způsobem kvíkají. Český název morče vznikl podle toho, že zvířata žijí za mořem či že jsou do Evropy dovážena přes moře.
Morče však zpočátku představovalo velký luxus, proto se jeho chov v Evropě rozšířil až v 19. stol. a později hlavně po druhé světové válce. Avšak již od 20. let chovatelé pořádali výstavy a soutěže. Dnes je morče oblíbené zvířátko, které je snadno dostupné, levné, přátelské a nenáročné, a svou roztomilostí si mezi lidmi získalo mnoho příznivců. Výše uvedené vlastnosti, a navíc rychlé a bezproblémové množení, ho však už v 19. stol. předurčily i k osudu laboratorního zvířete. V 90. letech pokusy na nich pomohly objevit látku proti záškrtu, později začala být používána ke studiu genetiky, anatomie, výživy, toxikologie, patologie atd. Během 20. stol. bylo vyšlechtěno bílé morče zvané Duncan-Hartleyovo, jehož život se odehrává výhradně v laboratořích.
Zdroje:
Cavy history
Morčata
Encyclopedia Britannica 2005
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
