Mlha kolem transportérů

Z výběrového řízení nakonec vyšlo jako vítěz rakouské konsorcium. Někteří jeho soupeři tento krok zpochybňují a soudně napadají. Jak už to v takovýchto případech bývá, soudní řízení se vlečou a protože neexistuje žádné předběžné opatření, smlouva dál žije svým životem. Z tohoto úhlu pohledu se nechce ani domýšlet, kolik by musel daňový poplatník zaplatit ze své kapsy, kdyby soudy daly nakonec za pravdu stěžovatelům, celý kontrakt zrušily a přikázaly zahájit nové výběrové řízení.

V souvislosti s lukrativními státními zakázkami nelze nikdy vyloučit, že neúspěšní žadatelé se budou cítit poškozeni a že se mohou nejrůznějším způsobem bránit. Podstatné je, aby jejich šance na případný úspěch byly dopředu minimalizovány. Řeč je o jasných a těžko zpochybnitelných pravidlech hry, která dané řízení mají doprovázet. Čím jsou průhlednější, tím je pravděpodobnější, že různé zákulisní vlivy se budou jen obtížně prosazovat.

A právě v souvislosti se zakázkou na nákup nových obrněných transportérů se objevilo několik sporných bodů. Prvním z nich je fakt, že s použitím fráze, že jde o strategickou zakázku, byli osloveni pouze předem vybraní uchazeči. Nešlo tudíž o klasicky otevřenou soutěž. V této souvislosti se pro ministerstvo naštěstí nenašel nikdo, kdo by si stěžoval, že nebyl osloven a že mu bylo zabráněno ucházet se o téměř čtyřiadvacet miliard. Zájemci, kteří byli vyzváni a splnili určité podmínky, dodali své výrobky, které byly podrobeny testování. Prověřovaly se mimo jiné jízdní vlastnosti, schopnost vozidla plavat na vodě, vejít se do nákladního letounu a třeba i šance, vtěsnat do transportéru dostatečný počet vojáků. Dalším kritériem měla být například cena, nebo zapojení českého průmyslu do celého projektu. Kdo v testování neuspěl musel z kola ven.

Tak se do finále dostalo rakouské konsorcium a finská firma. Jedním z vyřazených bylo italské Iveco. To se obrátilo na Městský soud v Praze. Ten podle rozsudku označil vyřazení za nicotné, zároveň však soud nesouhlasil s předběžným opatřením, které by zabránilo podpisu smlouvy s rakouským konsorciem. Takže na jednu stranu lze na základě soudního verdiktu tvrdit, že podmínky soutěže nebyly dostatečně průhledné, aby bylo zcela jasné, kvůli čemu musí jít firma z kola ven. Zároveň však lze na základě soudního rozsudku rovněž tvrdit, že výběrové řízení bylo regulérní, protože smlouva mohla být podepsána.

Další netradiční okolností, která provázela nákup obrněných transportérů, je fakt, že smlouvu nakonec podepsal ministr Kühnl v momentu, kdy bylo po volbách a kdy bylo jasné, že ve funkci skončil. Bylo tudíž sporné, zda k takovémuto kroku měl mandát. Na druhou stranu smlouva obsahovala určité termíny a kdyby nebyla včas podepsána, hrozily by problémy. Navíc české firmy, které se projektu měly zúčastnit, cítily dobrý miliardový kšeft a tlačily na to, aby projekt pokračoval.

Z toho všeho je zřejmé, že atmosféra kolem nákupu obrněných transportérů měla k ideálu daleko a není tudíž překvapením, že i několik měsíců po podpisu smlouvy se o tomto rozhodnutí vedou spory. Vzhledem ke zhruba dvaceti čtyřem miliardám korun by bylo dobré okolnosti výběrového řízení důkladně prověřit. Sice to není natolik mediálně lákavé jako například aféra budišovského starosty Péti a podezření o manipulaci se zhruba třiceti miliony korun. V souvislosti s transportéry je však ve hře řádově vyšší suma. A protože jde skutečně o strategickou zakázku, mělo by být v zájmu vlády, aby se všechny pochybnosti co nejdříve rozptýlily.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .