Ministryně Součková - poslední akční hrdina?

Nějaké zmínky o tom padly již před časem. Konkrétní podoba návrhu vypadá takto. Za návštěvu praktického lékaře by člověk zaplatil 50 korun, 20 dalších by vydal za recept, za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře by se platilo korun 100 a dosud neurčenou částku by občané doplácely za pobyt v nemocnici. Takto by lidé měli ročně poutrácet, návrhem ministryně limitovaných, nejvýše 2 tisíce korun a ještě by se prý mělo nějak, jak asi, přihlížet k sociálnímu postavení jednotlivých pacientů.

Ne, že by za určitých okolností, asi také v jiné zemi, v jiné době, v jiné situaci a za jiného nastavení základních peněžních toků uvnitř resortu zdravotnictví, nebylo od věci uvažovat o zavedení podobných plateb. Ovšem tady a teď, v téhle zemi, s jejím špičkově plýtvavým systémem zdravotní péče a navíc pod praporem Sociální demokracie, která za svůj úspěch ve volbách může vděčit i volebním heslům o bezplatné zdravotní péči, je to od ministryně Součkové nejméně středně velká nehoráznost, která nabývá ještě větších rozměrů vždy, když si běžný pojištěnec představí cosi o hospodaření v resortu péče o zdraví.

Například o tom, "hospodaření", jež nedokáže nastavit neplýtvavá pravidla spotřeby finančních částek, které pojišťovny vyberou a poté distribuují takovým způsobem, že kontaktní místnosti a celé budovy pojišťoven jen kvetou, zatímco nemocnice chátrají. Ministryně Součková už přišla s řadou, řekněme, pozoruhodných úprav ve zdravotnictví. Tato nejnovější, když člověk odhlédne od skutečnosti, že zcela odporuje volebnímu programu její strany, nese řadu známek čirého nesmyslu. Jak asi se bude kontrolovat, kolik kdo, kdy, kde a za co utratil? Zavedou se nějaké "zdravotní občanské průkazy?" A budou zvlášť pro děti? Nebo budou děti zdarma či za polovic? Jak se bude prokazovat sociální pacientova příslušnost při pokusech o snížení případné povinné platby u lékaře? Kdo bude rozhodovat o tom, kdo má kolik zaplatit?

Přijde mi, že jen administrativní zajištění takových plateb by přišlo na víc peněz, než by mohl být případný zisk. A stejně je to všechno pořád o tomtéž. Lidé mají čím dál víc peněz doplácet na to, že v resortu zdravotnictví se zle hospodaří.

Nejnověji propagovaný návrh ministryně je vlastně jen pokusem dostat se oknem do míst, odkud byl člověk vyprovozen dveřmi. Když se totiž o něm poprvé zmínila někdy na začátku léta, její rodná strana jí to neschválila. Současné druhé kolo může být tedy pokusem ministryně získat si pro tento návrh nějakou podporu například od odborné veřejnosti a té se jí možná dostane, jakož i případné podpory od jiných politických subjektů, to už asi bude těžší.

Možná, že návrh zapadne podobně, jako někde zmizel nápad paní Součkové na zavedení takzvaných rodinných lékařů, kteří by se starali o celou famílii a nahradili tak už zavedený a dobře fungující systém dětských lékařů, na které navazuje péče praktického lékaře pro dospělé.

Možná, že nápad zcela zapadne, neboť se ministryně Součková mezitím skutečně pustí do té práce, kterou už nějaký ten pátek slibuje, že se začne zabývat smysluplným přerozdělením, nikoliv rušením, poměrů lůžek v nemocnicích skutečně potřebných, a ne tak lukrativních, pro dlouhodobě nemocné, a ty často hojně nevyužitých, česky akutních. Možná by se ukázalo, že by ani nemuselo být nutné zrušit, jak ministryně sčítá, téměř polovinu z 201 dnešních nemocnic. Možná se ministryně začne konečně zabývat i pořádkem v investicích, ve zdravotních pojišťovnách, v předepisování zbytečných, zbytečně drahých a ještě jednou zbytečných léků a podobně. možná, že je to stejně všechno jedno, neboť paní Součková nyní v sobě objevila i novou vášeň.

Nejnověji se totiž zjevilo, že chce být společnosti prospěšná, kromě zdravotnictví, i v jiné oblasti veřejného života, totiž v zákonodárství, nebo hodlá na podzim kandidovat v doplňovacích volbách do Senátu. Vzhledem k tomu, že před časem tvrdila, že nechce sedět takzvaně"na dvou židlích", zdá se, že buď se její sedací schopnosti výrazně zlepšily, nebo že se, po případném zvolení do Senátu, rozhodne vykonávat jen jedno sezení. Snad, našeptává mi tu do ucha duch českého zdravotnictví, se rozhodne pro ten Senát.