Ministři financí skupiny G-20 rokují v Londýně o tom, jak řídit ukončení krize

Těžkou hlavu ovšem způsobila schůzka ministrů financí britskému premiérovi Brownovi, který je opět kritizován za slabou podporu a nedostatečné ochranné vyzbrojení britské armády v Afghánistánu, proti čemuž se dnes ohradil ve významném projevu. Jeho ministr financí Alistair Darling už také naznačil, co bude v roli hostitele za Brownovu vládu prosazovat a už se také setkal s náznaky ne právě potěšitelných rozdílů v přístupech a řešeních. Jde totiž o to, že zatímco se všichni ministři G-Dvacítky zjevně shodnou na tom, že se pomalu blíží konec světové hospodářské krize, ne všechny země si budou moci ochotně vzpomenout na to, že se zavázaly jaksi se vyutrácet z oné krize za pomoci rozpočtových peněz, tedy peněz daňových poplatníků. Britský premiér Brown, který byl a je hlavním zastáncem tohoto postupu, vysílá dál ústy ministra Darlinga signály, že krize teprve končí, ale ještě neskončila a že je tak nutné s naléváním peněz do ekonomiky pokračovat. Tuto strategii sice podporuje šéf Evropské centrální banky Trichet, avšak nesetkává se to s plným pochopením ani na domácí britské politické scéně, ani na kontinentě. Britský stínový ministr financí za konzervativce George Osborne tvrdí, že s koncem krize je už třeba se státní podporou přestat, neboť by pak země nemohla dlouho vybřednout ze zadlužení a místo hospodářského oživení by jí čekalo jen jakési ploužení nad dnem ve stylu Japonska posledních let. V tom má Osborne podporu nejen na francouzském ministerstvu financí, ale i v pařížském prezidentském paláci i v berlínském kancléřství, neb jak prezident Sarkozy, tak i kancléřka Merkelová už naznačili, že nadměrné zadlužení nehodlají dál podporovat. Problémem pro Británii je, že Brownova vláda už zemi zadlužila až do výše 13ti procent HDP, zatímco rozpočet obezřetnější Francie je k onomu dnu tažen jen polovičně a v případě ještě opatrnějšího Německa dokonce jen třetinovým zadlužením. Osborne shodně s nimi dodává, že zatímco svět si je vědom, že musí s rozpočtovými deficity něco začít dělat, Brownova vláda onu hrozbu jakoby neviděla a utrácí dál. Není tedy divu, že Paříž a Berlín jaksi Brownovi naslouchají jen napůl ucha.

Premiéra Browna jistě nepotěšila ani nejnovější včerejší zpráva OECD, tedy Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci, která předložila revidované předpovědi dalšího vývoje nejsilnějších ekonomik a Británie je jedinou zemí, u které OECD zhoršila předpověď pádu HDP za letošní rok a to ze 4,3 procenta na 4,7 procenta. Amerika zůstává na mínus 2,8 procenta a Kanada, Japonsko, Německo a Francie si polepšily, stejně jako celá Eurozóna. To jsou ovšem jen předpovědi a britské zhoršení ovšem nemusí být až tak drastické, neboť i OECD je závislé na statistických údajích. Například britské stavebnictví nejnověji zabrzdilo pokles na nejpomalejší za posledních 18 měsíců a sektor služeb dokonce v srpnu vzrostl nejvíce za poslední dva roky. Faktem ale je, že OECD tvrdí, že svět se vrátí k obnovenému hospodářskému růstu už během třetího čtvrtletí letošního roku, zatímco Británie až příští rok.Experti si však v těchto souvislostech všímají Brownova nepřímého a opatrného přiznání, že, cituji, ,,je zapotřebí, aby země začaly připravovat strategii opuštění finančních iniciativ, aby se tak vyhnuly nechtěnému položení základů nových globálních nerovnováh v dlouhodobém výhledu''. To sice Brown přímo neřekl, ale je to citát ze společného dopisu G-Dvacítce, sepsaného vůdci Německa, Francie a Británie, ve snaze předložit na jednání jakousi společnou platformu, takže s textem je britský premiér zjevně srozuměn.

Stejně zajímavé ovšem bude, zda se skupina G-20 dohodne na opatřeních zda a jak zamezit tomu, aby si bankovní šéfové dál vypláceli obrovské prémie, bez ohledu na výsledky hospodaření a peníze daňových poplatníků, kterými vlády musely vylepšit bankovní bilance a zachránit je před krachem. Ve zmíněném dopisu jsou tyto vysoké prémie nazvány ,,odpudivými'' a dohodu o nějaké koordinované mezinárodní akci prosazuje hlavně prezident Sarkozy a to i přes zjevnou nechuť například Ameriky. Uvidíme tedy, jaký program pro Pittsburg v Londýně nakonec přichystají a zda tam EU příjde jednotná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .