Miloš Rejchrt: Škola zločince zdolá

Ani se tomu věřit nechce, vždyť z toho, co televizními kanály připlouvá, padá na člověka chandra; všechno je nějak hrůzostrašnější než bývalo, mládež je zkažená, přibývá mladých lupičů a vrahů. Čísla ale svědčí o opaku: před deseti lety bylo zločinců mladších 18 let přes 8 procent, vloni jen 3,5 procenta. V roce 1999 děti do čtrnácti let spáchaly dvanáct a půl tisíce trestných činů, vloni třináct set, tedy desetinu.

Ovšemže s čísly se dá kouzlit všelijak a ledacos jimi i zakrýt, jedna věc však je průkazná: pokles kriminality mládeže není krátkodobý výkyv,ale dlouhodobý trend.

Čemu vděčíme za tuto překvapivou zprávu, těžko říci; odborníci poctivě přiznávají, že nevědí. Jedno ale víme všichni: co se může pokazit, pokazí se snadno a samo, zatímco něco vylepšit a zušlechtit, to dá práci. Má-li se v sadě skvět jara květ, musí se o to pečovat, a když se nepečuje, vybují v sadě leda tak lebeda a bolševník.

Nejvýznamnějším pečovatelem o zdravý vývin mládeže je rodina, ale zdaleka ne každé dítě dnes vyrůstá ve funkční rodině. Každé dítě ale chodí do školy. V kultivaci mezilidských vztahů má dnes škola významnější roli než měla dřív.

Jako někdejší rodič a nynější prarodič nabývám dojmu, že se české školy mění k lepšímu. Setkávám se v nich s učitelkami a učiteli, pro které je jejich práce nikoli východiskem z nouze, nýbrž posláním, a kteří svěřené děti přijímají jako partnery při společném díle. Školy přestávají být, řečeno jazykem Komenského, odpudivými robotárnami, a stávají se přívětivými ateliéry lidskosti.

Zřejmě i proto, že na školách máme lepší učitele, než si myslíme, není dnešní mládeží horší než ta včerejší. A tak, milé učitelky a učitelé, přeji úspěšný rok a děkuji za práci, kterou konáte i za nás a pro nás.