Milan Slezák: Naoto Kan zvítězil v stranickém klání a zůstane japonským premiérem

Rozhodovalo se o předsednictví Demokratické strany – ale kdyby býval vyhrál Ozawa, měl by jisté i premiérské křeslo. Kdyby totiž Kana odmítli spolustraníci, musel by se odporoučet i z čela vlády. A pak by Dolní sněmovna japonského parlamentu zvolila premiérem, jak je zvyklá, předsedu nejsilnější parlamentní strany. V tomto hypotetickém případě už Ozawu.
Jaké by bylo Japonsko s Ozawou v čele vlády? Proč tento politik v stranickém hlasování neuspěl? A proč vůbec vyzval Kana na souboj, když je Kan premiérem teprve čtvrt roku?

Ozawa sliboval, že uspěje-li - a stane se předsedou Demokratické strany, a pak i premiérem – nebude až do roku 2013, tj. řádného termínu dalších voleb do Dolní sněmovny, prosazovat zvýšení spotřební daně. O nutnosti zvednout tuto daň mluvil netakticky před červencovými volbami do Horní sněmovny premiér Kan – a analytici se pak shodli, že to byl hlavní důvod, proč demokraté volby prohráli. Zvedání daní není populární nikde na světě.

Ozawa se snažil zalichotit veřejnosti i jinak. Nadhodil, že ačkoli vztahy se Spojenými státy musejí zůstat pevné, mohla by se přece jen ještě přehodnotit dohoda, podle níž sice mají američtí vojáci opustit svou dosavadní základnu na Okinawě, ale jen proto, aby se přesunuli na jiné místo na stejném ostrově. V Japonsku je to citlivá věc a dohoda je nepopulární. První premiér za demokraty Jukio Hatojama vyhrál loni volby do Dolní sněmovny mj. i kvůli slibu, že se Američany pokusí přimět, aby z Okinawy úplně odešli. Když přiznal, že to nedokáže, a postavil se za dohodu v původním znění, vypukl v Japonsku takový poprask, že Hatojama raději rezignoval jak na stranickou, tak na vládní funkci.

V obou ho nahradil Naoto Kan. A Kan prohrál již zmíněné červencové volby do Horní sněmovny. To bylo krajně nepříjemné, protože i když je i v Japonsku Dolní sněmovna mnohem mocnější, u řady důležitých zákonů je souhlas Horní sněmovny nezbytný. Ale navíc to bylo potvrzení trendu, který dávno předtím odhalily mnohé průzkumy: voličská podpora demokratů se vytrácí.

Kan sice mohl oslyšet naléhání, aby po prohraných volbách rezignoval, vždyť v té době řídil stranu i vládu jen pár týdnů, ale nemohl zabránit vnitrostranickému souboji, k němuž ho vyzval Ičiró Ozawa. Ničivý dopad předvolebních úvah o zvedání spotřební daně – jakkoli jinak pochopitelných a správných - byl totiž každému zjevný.

Ozawovi se dá věřit, že takhle netakticky by si nikdy nepočínal. Je to nadaný politik, schopný zákulisní hráč, dobrý stratég. To jemu se přičítá největší zásluha za to, že demokraté loni ve volbách do Dolní sněmovny porazili tehdy vládnoucí Liberálnědemokratickou stranu – která měla bezmála půl století faktický mocenský monopol. Ozawa se loni málem stal i premiérem. Byl totiž předsedou Demokratické strany. Několik měsíců před volbami ho však dostihl skandál s nezákonným financováním strany a Ozawa, třebaže zpočátku odmítal výzvy k rezignaci, nakonec odstoupil, aby demokratům neubral tak potřebné volební hlasy. V čele strany ho nahradil Jukio Hatojama, který – za vydatného přispění Ozawových rad – dovedl Demokratickou stranu k vítězství.

Hatojama pak Ozawu odměnil vlivnou funkcí generálního tajemníka Demokratické strany.
V ní však Ozawovu pověst pošramotil další sponzorský skandál. A když padl Hatojama, neudržel se ve svém novém postavení ani Ozawa.

Japonská veřejnost Ozawu v lásce příliš nemá. Už minulý rok, když se ještě zdálo, že demokraty dovede k vítězství ve volbách do Dolní sněmovny on, bylo zřejmé, že Japonci nejsou uchváceni Ozawou, ale představou, že někdo bude vládnout lépe než dosavadní letití vládci, liberální demokraté.

A oba nové skandály Ozawovu image nevylepšily – i když minimálně u té první aféry není dodnes jisté, zda se Ozawa opravdu osobně prohřešil proti zákonům, či zda si jen špatně nevybral spolupracovníky, kteří podlehli pokušení. Ale neplatí, že kvalita šéfa se pozná právě podle toho, kým se obklopuje?

Některé poslední průzkumy veřejného mínění malou zálibu japonských voličů v Ičiró Ozawovi nepotvrzovaly. Navozovaly představu, že výsledek závodu mezi ním a Kanem bude těsný. Nakonec nebyl. Kan je většině Japonců přece jen sympatičtější, a k tomu evidentně přihlédli i notáblové, kteří v úterý rozhodovali o předsedovi Demokratické strany: demokratičtí poslanci, členové místních zastupitelstev a další významní členové strany.

Ale něco za něco. Kan – jeden z mála vrcholných japonských politiků, který se nenarodil otci působícímu v politice, a rád o tom mluví jako o přednosti - teď bude muset své volitele přesvědčit, že si vybrali správně. A hlavně, bude o tom muset přesvědčit japonské voliče.

S tím už ovšem začal: řeči o zvyšování spotřební daně promptně utnul. Úplně stejně jako jeho sok Ozawa, slíbil i Kan, že pokud se daň zdvihne, bude to až po roce 2013.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.