Milan Slezák: Čína se chystá snížit počet popravených

Problém je i v čínském trestním zákoníku - který je vysloveně drakonický. Smrt se tu dává za celkem osmašedesát trestných činů, včetně pašování ohrožených zvířecích druhů a zkamenělin, za pašování drog a drogové dealerství, ale i za zpronevěru, daňové úniky, za korupci či za znásilnění.

Tedy za delikty, za něž jsou ve většině civilizovaných států přece jen mírnější tresty.
V dohledné době by se tato praxe měla změnit a počet lidí, které každoročně Čína popraví (odhady většinou mluví zhruba o osmnácti stovkách), by mohl klesnout až o pětinu.

Má se toho dosáhnout snížením příliš velkého počtu trestných činů, za něž může být vynesen trest smrti. Ze seznamu mají vypadnout nenásilné delikty, převážně ekonomické povahy. A nadále by k smrti nemohli být odsouzeni ani lidé starší pětasedmdesáti let.
Na změně legislativy už začali pracovat čínští zákonodárci.
Co si od této úpravy země slibuje?

Za prvé lepší pověst.
Zejména na Západě byla Čína kvůli četnosti svých poprav (ale také kvůli způsobu jejich vykonávání) často kritizována.

Donedávna byla jedinou formou čínské popravy střelba do zátylku. Přičemž kulku mnohdy platila rodina odsouzence. Protože se věřilo na odstrašující účinek exekuce, často se popravovalo veřejně. V poslední době se však úspěšně prosazuje jiný způsob vykonání rozsudku smrti, považovaný za humánnější: poprava smrtící injekcí.
Zda je to opravdu změna k lepšímu, je sporné.

Nesporným kladem ovšem je, že nyní (od roku 2007) musí všechny tresty smrti schválit čínský Nejvyšší soud. Má to omezit svévoli soudů v jednotlivých provinciích, které v posledních třiceti let rozhodovaly o trestech smrti naprosto suverénně a nešetřily jimi.

Škarohlíd nicméně musí dodat, že tento zdánlivý pokrok je pouhým pokorným návratem k osvědčené středověké zvyklosti. A bohužel, počet poprav se ani udělením nové pravomoci Nejvyššímu soudu zatím nepodařilo výrazně snížit.

Klad číslo dvě:
I mnozí Číňané si uvědomují problematičnost trestu smrti, zejména poté, co se v roce 2006 veřejně a široce rozebíralo několik justičních omylů. Jedním z nich je dnes 20 let stará kauza, kdy byl manžel popraven za vraždu své ženy – a ona byla po několika letech objevena živá a zdravá v jiném čínském městě. Omezení deliktů, za něž smí být trest smrti vynesen, je tedy šancí i na snížení pravděpodobnosti už neodčinitelných justičních chyb.

Třetí výhoda, kterou si Čína slibuje od redukce počtu deliktů, za něž dnes dává smrt, je tak sofistikovaná, že na ni na Západě připadne málokdo.

Dejme tomu, že z Číny uprchne člověk, kterého tamní úřady obviňují z pašování a z daňových úniků. Uveďme příklad: podnikatel Laj Čchang-sing, který čínskému fisku údajně dluží v přepočtu téměř čtyři miliardy amerických dolarů a který nyní žije v kanadském Vancouveru. Kanada ho odmítá vydat právě s odůvodněním, že Lajovi kvůli obviněním, která by její justice posuzovala mnohem shovívavěji, hrozí v Číně trest smrti. Se zmírněním čínské legislativy by tento argument ztratil na síle, takže Čína věří, že lidi Lajova typu by pak dostala před své soudy podstatně jednodušeji.

Jaké šance má snaha o změnu čínské legislativy týkající se vynášení trestů smrti?
A kdy by se mohla prosadit?

Odpověď na první otázku je jednoduchá: šance jsou velké, změna je v zájmu čínského vedení. Nejisté však je, kdy se prosadí do praxe. Minimálně to potrvá půl roku, protože, stejně jako u jiných návrhů zákonů, měl by být i tento posouzen v trojím čtení na třech separátních schůzích parlamentního pléna. A jednotlivé schůze od sebe dělívají dva měsíce. Samozřejmě, že půjde o bohapustou formalitu. I v tomto případě bude mít čínští poslanci jen jakousi razítkovací úlohu; rozhodlo se jinde a už dopředu. Ale ona to tak jako tak není záležitost, kterou by chtěl kdokoli z čínského vedení nějak neuvážlivě uspěchat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.