Měl by Stanislav Gross zůstat v čele sociální demokracie?

14. září 2005

A měl by vést tuto stranu do voleb ve Středočeském kraji? Momentálně vše nasvědčuje tomu, že sociální demokraté nebudou mít jednoduché rozhodování. Na jedné straně Gross svým dobrovolným odchodem z funkce premiéra pomohl ČSSD vyřešit vládní krizi. Vstřícný krok určitě neudělal bez zákulisních dohod se svými stranickými kolegy, které mu mají zaručit politickou budoucnost. Takže z tohoto úhlu pohledu Gross patrně počítá s tím, že se stane krajským volebním lídrem a že do sjezdu setrvá v čele sociální demokracie.

Druhou stranou mince je Grossova špatná pověst u veřejnosti. Jednak občané ještě nezapomněli na Grossovo lavírování při vysvětlování původu financí na pořízení si bydlení a při obhajování podnikatelských aktivit své manželky. Jednak Grossovo jméno opět plní titulní strany novin a znovu v souvislosti s podezřením z korupce. Řeč je o privatizaci Unipetrolu a o skandálu, který vyvolalo svědectví polského lobbyisty směřující na Grosse, který měl prý privatizaci ovlivnit. Případ údajné korupce při privatizaci Unipetrolu je hodně složitý a proto ukázat jednoznačně na Grosse jako na zkorumpovaného politika, je v této souvislosti předčasné.

Samozřejmě nejrůznější šetření prováděná společností Transparenci International opakovaně dokazují, že v České republice je pro korupci velmi příznivé prostředí. Bylo by tudíž divné, kdyby zrovna v politických kruzích bylo jiné. Zároveň nejrůznější privatizace k podezření z korupčních vlivů přímo vybízely. Hlavně kvůli tomu, že se v některých případech podmínky veřejné soutěže postupně měnily a navíc ne vždy byly úplně průhledné. Když se to dá dohromady s Grossovými velmi dobrými kontakty na podnikatele Babiše, který v kauze Unipetrolu hraje významnou roli, mohl by se logický kruh dokazující oprávněnost podezření z korupce Stanislava Grosse uzavřít. Problém je v tom, že logický řetězec servírují veřejnosti podle všeho lidé, kteří mohou být spojeni s podnikateli majícími různé vazby na skupinu SETUZA, která se o privatizaci Unipetrolu rovněž zajímala. Zároveň jde o podnikatele, kteří se, alespoň podle Grossových slov, snaží bývalého premiéra dlouhodobě diskreditovat a odstranit z politiky.

Proč by na tom mohli mít zájem? To celkem názorně objasňuje článek Sabiny Slonkové a Martina Maříka z pondělních Hospodářských novin pod titulkem SETUZA - mnoho podezření, důkazů málo. Pro zajímavost ocituji některé jeho pasáže. Cituji:" Mrázka a další podnikatele spojené se SETUZOU policie a tajné služby roky podezřívají z nejrůznějších aktivit za hranou zákona, nejčastěji z finančních machinací a podvodů. Samotného Mrázka dokonce z objednání několika vražd. Do dnešního dne však František Mrázek ani jeho spolupracovníci nebyli za své polistopadové aktivity ani jednou odsouzeni. Nepoměr mezi podezřeními a rozsudky zarazil premiéra Jiřího Paroubka, který nyní požádal ministra spravedlnosti o inventuru trestních kauz spojených se Setuzou. Lidé ze Setuzy mají blízké vazby na vládnoucí politiky a vlivné státní úředníky.

Během vyšetřování Hojdarovy kauzy týkající se vyhrožování mu smrtí se ukázalo, že právě on se s podnikatelskou skupinou Setuza coby vlivný šéf hospodářského výboru sněmovny stýkal. Stejně blízko k ní měl bývalý ministr financí Ivo Svoboda a jeho poradkyně Barbora Snopková. Mladá fronta Dnes před lety navíc upozornila, že se bývalý náměstek Národního bezpečnostního úřadu Martin Hejl angažoval v zastavení akce policie, která vyšetřovala okolnosti, za nichž Česká spořitelna prodávala své pohledávky vůči Mrázkovým firmám. Jak si před dvěma lety postěžoval v rozhovoru pro Hospodářské noviny Mrázek, mezi těmi, kdo mu nešel na ruku, byl tehdejší ministr vnitra a pozdější premiér Stanislav Gross," tolik citace ze článku Sabiny Slonkové a Martina Maříka.

V dalším článku těchto autorů se píše i o dalších možných motivech, proč by mohla mít skupina kolem Setuzy zájem na destabilizaci vlády. Cituji:" Setuza má u České konsolidační agentury dluh nejméně 1,8 miliardy korun. Šéfové Setuzy přitom už vymysleli plán, jak za pomoci státu firmu z finančních potíží vytáhnout. Problém je v tom, že doba se mění. Současná vláda už firmě na ruku zřejmě nepůjde. Setuzu s téměř polovičním podílem akcií ovládá firma Český olej, stát je druhým největším vlastníkem. Zastupuje ho Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, řízený Ministerstvem zemědělství.

Podnikatel Tomáš Pitr, který hovoří za Český olej, přišel s nápadem, že pohledávku uzná, pokud bude převedena na státní fond. Někdejší ministr zemědělství Jaroslav Palas plán bez výhrad přijal. Zatímco při standardním postupu může pohledávku získat kdokoli, kdo za ni nabídne nejvíce peněz, podle Pitrova plánu by se dluh Setuzy měl převést rovnou na fond za cenu několikanásobně nižší, než činí dluh. Další scénář byl takový, že by fond pohledávku přeměnil na akcie Setuzy, navýšil by o něco svůj podíl, a pak by oddluženou firmu společně s Českým olejem prodal strategickému partnerovi. Výsledkem by bylo, že Český olej by místo splácení dluhů vydělal na prodeji Setuzy." Tolik citace z Hospodářských novin. K tomu lze dodat, že ve hře jsou miliardy. Když se k tomu přidá podivný systém státních dotací na bionaftu, který přinesl Setuze miliardy, může mít skupina kolem Setuzy skutečně zájem na destabilizaci vlády, která se v poslední době rozhodla nejít jí na ruku. Zároveň je však zřejmé, že ke zmiňovaným miliardám Setuze patrně pomohly dobré kontakty s politiky.

Rozruch kolem privatizace Unipetrolu by tudíž mohl přispět k rozpletení vazeb politiků na podivné podnikatelské kruhy. Zdá se totiž, že některým politikům v poslední době přerostly přes hlavu. Pokud například měl Stanislav Gross už delší dobu podezření, že po něm někteří tito lidé jdou, proč nic nepodnikl když byl ministrem vnitra nebo premiérem. Odpověď se nabízí. Buďto mu to vyhovovalo, nebo byl už v té době z nějakého důvodu vydíratelný.

autor: Petr Hartman
Spustit audio