Mekka a Ka'ba
Kdybychom muslima požádali, aby označil nejvýznamnější místo na světě, většina z dotázaných (ne-li každý) by ukázala směrem k Mekce. Tím směrem, jímž věřící muslim upírá svůj zrak pětkrát za den, když koná svou povinnost modlitby.
Město Mekka (arabsky Makka al-Mukarrama) je rodištěm proroka Mohameda a v historii islámu sehrála nesmírně důležitou roli. Prastará mekská svatyně zvaná Ka'ba je nazývaná domem Božím (bajt Alláh) a je cílem milionů poutníků, kteří zde před několika dny vykonali jednu ze svých nejdůležitějších náboženských povinností - pouť hadždž.
Oáza v Mekce byla v předislámské době důležitou zastávkou na obchodní cestě spojující Středomoří s Blízkým východem, východní Afrikou a jihovýchodní Asií. Postupně se vyvinula v středisko obchodu a také kultu. Podle jedné předislámské legendy, která nicméně přetrvala dodnes, byla právě Mekka místem setkání prvního člověka Adama a jeho ženy, poté co tito vyhnanci z Ráje několik let bloudili Zemí odděleně. Pahorek 'Arafat poblíž Mekky se stal místem jejich prvního manželského spojení. Adam pak v Mekce vybudoval svatyni podle vzoru té, v níž uctíval Boha ještě v Ráji.
Mekskou svatyni, kterou zbudoval Adam, zničila velká potopa světa. Nový svatostánek pak podle Božích instrukcí vystavěl - jak praví Korán - až praotec Ibráhím (Abraham) se svým synem Ismá'ílem (Izmaelem). Na jeho výstavbu použili kameny z pěti nejsvatějších hor světa - z hory Sinaj, z Olivetské hory v Jeruzalémě, z Libanonu, z al-Džúdí (kde podle Koránu po potopě přistála Noemova archa) a z nedaleké jeskyně Hirá (kde Mohamed později přijal první zjevení od Boha). Anděl Džibríl (Gabriel) Ibráhímovi také přinesl z nebe posvátný Černý kámen (al-Hadžar al-Aswad), jenž je součástí Ka'by od nejstarších dob a je k vidění dodnes - nalézá se v jejím jihovýchodním rohu.
Podle moderních vysvětlení se může jednat o meteorit, kámen nicméně nebyl vědecky nikdy prozkoumán. Během rituálu obcházení Ka'by jej po vzoru proroka Mohameda mnozí poutníci usilují políbit nebo se ho snaží alespoň dotknout. Legenda také praví, že kámen byl původně bílý, ale zčernal vlivem polibků hříšných smrtelníků. Kámen byl již několikát ve velkém ohrožení - roku 683 byl poškozen během obléhání Mekky vojsky 'Abd-alláha ibn al-Zubajra, roku 929 byl dokonce odnesen pryč, naštěstí jenom na dvacet let.
Mekka a její svatyně Ka'ba se tedy staly důležitým kultickým střediskem arabských nomádských kmenů. Během staletí se však kolem - jak věří muslimové - původního kultu jediného Boha začali hromadit nánosy modloslužebného uctívání nejrůznějších cizích božstev. Mekka se stala centrem uctívání boha deště a války Hubala. Mekkánci a obyvatelé Hidžázu vůbec uctívali i trojici bohyň Manát, al-Lát, al-'Uzzá a další božstva. Když však roku 610 n. l. přijal rodák z Mekky Mohamed zjevení od jediného Boha (Alláh), začal obracet na pravou víru v první řadě své krajany a vládnoucí kmen Kurajšovců.
Soukmenovci ale byli k Mohamedovu poselství skeptičtí až nepřátelští, proto musel prorok roku 622 n. l. uprchnout do oázy Jathrib (dnes Medina) a vést se svým rodištěm zdlouhavou a těžkou válku. Ta skončila roku 630 n. l. kapitulací Mekky. Mohamed po vjezdu do města okamžitě odstranil z Ka'by všechny pohanské sochy a obrazy, bylo jich údajně víc než šest set. (Jedinou výjimku tvořila ikona Panny Marie, kterou prý do Ka'by umístil koptský řemeslník. Ikona byla zničena až během občanských válek za vlády dynastie Ummajovců.) Mekka a její svatyně Ka'ba se tak staly nejdůležitějším místem v islámském kultu.
Ka'ba, černá budova z mekského granitu a jemenské malty o rozměrech 12 x 10 x 15 metrů ("ka'ba" arabsky znamená "kostka"), dnes stojí uprostřed velkého nádvoří známého jako Posvátná mešita (al-Masdžid al-Harám). Zakrývá ji černá brokátová přikrývka s vyšitým vyznáním víry (šahádou) a citáty z Koránu. Přikrývka se každý rok obnovuje. Stará se po skončení poutě hadždž rozstříhá na malé kousky a distribuuje mezi poutníky.
Vstup do Mekky je nemuslimům přísně zakázán. V minulosti příchuť dobrodružství a opar tajemství lákal do Mekky některé cestovatele, jež se v převlečení účastnili rituálů poutě hadždž. Prvním známým Evropanem, jemuž se to podařilo, byl Boloňan Ludovico di Varthema. Mekku navštívil v roce 1503 a o své návštěvě podal velice přesnou zprávu. Nicméně nejznámější "průnik do Mekky" se zdařil lingvistovi, překladateli, spisovateli, ale především dobrodruhovi Richardu Francisu Burtonovi, jenž do Mekky pronikl o 350 let po Varthemovi v roce 1853. Aby minimalizoval nebezpečí odhalení, Burton si nejen dokonale osvojil muslimské rituály poutě hadždž, ale nechal se dokonce obřezat. Svá pozorování shrnul v knize "A Personal Narrative of a Pilgrimage to Mecca and Al-Madina" (1855, k dispozici na stránce http://www.gutenberg.org).
To, co se ještě před 150 lety zdálo exotické a nepřístupné, je dnes pro nás díky masmédiím samozřejmostí. Fotografie Ka'by a Mekky můžete nalézt i vedle tohoto článku. Burtonova knížka je však i po tolika letech vzrušující četbou a rozhodně stojí za přečtení.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
