Medvědi jako symbol našeho vztahu k přírodě

Je to vztah, založený především na sympatiích k tomuto obrovskému živočichovi, nerealisticky vykreslovanému v pohádkách i filmech. Možná právě z toho pramení i neúplný obraz o šelmě, kterou sice už nevídáme ve volné přírodě, ale můžeme ji spatřit v zoo, hradních a zámeckých příkopech nebo v cirkusech.

Často se říká, že právě zoologické zahrady pomáhají pochopit život zvířat a vidět ho zblízka, získat představu o tom, co které zvíře potřebuje, a poznat tak věci, které bychom jen museli konzumovat z dokumentárních filmů.

Obávám se ale, že právě životní podmínky nejrůznějších druhů umístěných v těchto zařízeních poskytují veřejnosti pokřivený obraz. Navíc nepřinášejí pochopení toho, co je pro náš vztah nejen k medvědům potřebné, uvědomění si místa a významu živočišných druhů v přírodě.

Medvědy se nám podařilo vyhubit. Přicházejí-li k nám občas odjinud, stávají se buď raritou, nebo hrozbou. Nedokážeme je přijmout a začlenit do našeho přírodního systému. Bývají nazýváni vetřelci, kteří podle našeho chápání chtějí ničit nebo zabíjet. V zajetí to jsou potom nešťastní jedinci, kteří mají vyhrazených několik metrů čtverečních, v lepším případě modernější výběh, ale také ohraničený. Cirkusy jsou potom už jen přežitkem, který nenabízí ani to. Jen drezúru a klec v pojízdném přívěsu.

Když jsem se před časem zabýval výzkumem životních podmínek medvědů v Čechách a snažil se prostřednictvím zahraničních i tuzemských organizací život medvědů zlepšit, často jsem pozoroval reakce návštěvníků medvědárií.

Byla to nejrůznější škála pocitů. Od zděšení - turisté jen tak stáli u zábradlí výběhu na konopišťském zámku a smutně se dívali na párek medvědů ušatých, jak pobíhá ve výběhu - až po nadšení z toho, že tak krásná zvířata lze spatřit na vlastní oči pár metrů od sebe, aniž by to vyžadovalo odstup nebo respekt.

Obě tyto zkušenosti leccos napovídají o rozdílnosti přístupů, které je tak těžké v dnešní době korigovat a skládat zpět do podoby, jakou by měl náš vztah k ochraně těchto zvířat mít. Přitom vědomí, že vedle nás mohou volně žít tzv. nebezpečné druhy zvířat, jako jsou vedle medvědů rysi nebo vlci, je důležité nejen pro samotné živočichy, ale i pro nás. Příroda, která potřebuje stále více a více zásahů člověka, aby zůstala v rovnováze, nás může postupně přivést do úzkých.

Začlenit predátory do našeho systému a snížit vliv člověka na regulaci v přírodě bude velký úkol do budoucnosti.

Medvědi si žijí svůj život a nenesou za stabilitu v přírodě žádnou odpovědnost. Tu by měl mít člověk, pokud do ní svým každodenním konáním sám zasahuje.

Pochopení všeho živého a respekt k měnu nás může této odpovědnosti jen přiblížit.