Matka chlapce, kterého zavraždili Palestinci: Neobviňujte oběti

21. červen 2014

„Dobře si pamatuji na ten večer, kdy můj třináctiletý syn Koby Mandell a jeho přítel Josef Išran zmizeli. Byli jsme vzhůru celou noc, doufali jsme, modlili jsme se a čekali na zprávu od lidí, kteří pátrali po našem synovi.

Dobře si pamatuji na pocit prázdnoty a bolesti, když jsem nevěděla, co se stalo mému synovi, a také na svou snahu odehnat zoufalství. Pamatuji si také na podporu přátel, kteří seděli u nás doma a čekali s námi.“

Tak začíná článek v izraelském deníku Jerusalem Post, který napsala paní Šerri Mandellová, jejíž třináctiletý syn byl se svým stejně ostrým kamarádem zavražděn. Od té doby vede Nadaci Kobyho Mandella, která pomáhá truchlícím izraelským rodinám, jejichž blízké připravily o život teroristické útoky.

„V dnešním Izraeli tři jiné dvojice rodičů prožívají nepředstavitelnou bolest, když nevědí, zda jsou jejich synové živí nebo mrtví. Jejich děti se jmenují Ejal Jifrach, Gilad Šár a Naftali Fraenkel. V nejlepším případě budou únosci žádat, aby za ně byli propuštěni vězňové – budou to suroví palestinští vrahové, kteří se chtějí dostat na svobodu. Únosci zatím se žádnými požadavky nepřišli. Mnoho Izraelců teď čeká a bojí se.

Čtěte také

I naše rodina čekala a bála se, když zmizel náš syn. Čekali jsme a doufali celou noc. Osmého května roku 2001 našeho Kobyho, žáka osmé třídy, a jeho přítele Josefa Išrana surově utlouklo k smrti čtyři nebo pět Palestinců.

Stejně jako nyní unesení chlapci byli Koby a Josef také školní děti, které se vypravily do koryta vyschlé řeky nedaleko našeho domu v osadě Guš Ecion. Byli zavražděni, protože Palestinci chtějí židovskou krev. Byl to krutá vražda, která mne pronásleduje ve dne v noci. Koby by měl tento týden narozeniny – bylo by mu 27 let.

Pátrací akce po třech studentech ješivy se účastní tisíce izraelských vojáků a členů speciálních jednotek i záložníků

Když byli Koby a Josef zabiti, média psala, že to byli osadníci, jako by to ospravedlňovalo vraždu. Média dnes opět píší o Ejalovi, Giladovi a Naftalim jako o osadnících, jako by jejich pouhá přítomnost ve vyšší chlapecké škole v jeruzalémské čtvrti Mekor Chaim ospravedlňovala únos, násilí a krutost.

Asi je to lidský sklon obviňovat oběť – neměli tam žít, neměli stopovat, neměli být v noci venku. Proč tolik lidí obviňuje oběť? Protože jim to dává pocit, že mají život pod kontrolou. Říkají si, že se to u nich nemůže stát, protože žijí jinde a jsou v bezpečí. Ve skutečnosti dnes vidíme násilí na Židech v Kansas City, v Bruselu, v Toulouse a jinde.

Čtěte také

Ti tři chlapci byli uneseni, protože Palestinci nás chtějí trýznit a mučit, aby oslabili celý národ. Dneska jsou to děti v Guš Ecion a zítra to bude možná Tel Aviv nebo New York. To, co se děje v Izraeli, je mikrokosmos, v němž se zračí celý svět. Nikdo není imunní. Takže je čas, aby svět přestal obviňovat židovské osadníky. Na celém světě snad není tak démonizovaná, pomlouvaná, nenáviděná a obviňovaná skupina lidí.

Když byl blok osad Guš Katif v pásmu Gazy roku 2005 předán Palestincům a osm a půl tisíce osadníků odešlo do Izraele, Palestinci z Gazy odpověděli raketovou palbou, která dodnes neustala. A proto prosím, abychom všichni obvinili pachatele tohoto zločinu – Palestince, kteří slaví, když naše nevinné děti padnou do zajetí. Viníci jsou lidé, kteří učí a kážou nenávist, kteří mají raději násilí než kompromis.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu

A tak se nenechte ošálit – byl to krok, který má podkopat odhodlání židovského národa. Izrael je naše naděje a naše jednota, kterou chtějí Palestinci poškodit. Chtějí, aby levičáci a média obvinili osadníky, jako by to byli nějací zločinci, kteří na sebe navedli své únosce. Palestinci chtějí, aby svět uvěřil, že vinu mají nést tyto školní děti.

Když se palestinská samospráva snaží sjednotit s Hamasem, který otevřeně hlásá, že chce zničit Izrael, my Izraelci se potřebujeme sjednotit a vést palestinskou vládu k odpovědnosti. Všichni dobří lidé by měli vstát a říci, že tito unesení chlapci jsou nevinné oběti palestinské nenávisti a neustálé touhy po pomstě.

Palestinci nás chtějí oslabit a zničit, ale nepodaří se jim to. Jméno školy, kde studovali unesení chlapci, se překládá jako Zdroj života. A co je zdrojem síly židovského života? Naše láska k životu a spravedlnosti, naše jednota a víra v Boha. A tak se modleme, aby se Ejal, Gilad a Naftali vrátili brzy zdrávi a bez úhony do náruče rodičů.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio