Martin Schulz: Nikoli přískokem, ale kradením - vpřed!

V krátkosti připomenu mechanismus poměrně grandiózních podvodů, které na Ministerstvu obrany probíhaly, a jejichž schéma zveřejnila právě koncem července Mladá Fronta Dnes. Mimochodem, neb nechci být obviněn z lenosti, nyní cituji sám sebe: „Koncem roku 2009 vyhlásila Správa vojenského bytového fondu výběrová řízení na opravu tří ubytoven. Zakázky v hodnotě nějaké 53 milióny korun „obhospodařovával“ jediný úředník. Zmanipulované výběrové řízení na provedení už v té chvíli předražených zakázek tzv. „vysoutěžily“ nastrčené firmy, které samy o sobě neměly žádný majetek, žádné zaměstnace, jen adresu.

Tyto firmy, důležité to mezičlánky v mechanismu podvodu, přenechaly vysoutěžené zakázky jiné firmě, tentokrát takové, jejímž spoluvlastníkem je přímo úředník, jež měl zakázky na starost. Jím spoluvlastněná firma pak najala na samotné provedení skutečných prací ještě další, tentokrát již skutečně stavební společnost. Tato firma, která práce prováděla, nakonec převzala uskutečnění zakázek za cenu o devět miliónů nižší, než jaká byla na počátku vysoutěžena. Těchto devět miliónů je čiročirá „malá domů“ strůjci či strůjcům podvodu. Dlužno dodat, že firma, která práce nakonec prováděla (a práci nedokončila z důvodů, které se hned dozvíte) nedostala dokonce ani zaplaceno zbývající 44 milióny korun a je v těžkých problémech…“ (Konec citátu)

Má naivita spočívá v tom, že jsem chtěl považovat tato zveřejněná fakta za začátek „konce příběhu“. Ten však nekončí, naopak se z hlubin vynořuje úřednická chobotnice, které toho za chapadly zůstalo, zdá se, mnohem více.

Nový ministr obrany Alexander Vondra nechal svou inspekcí prověřit činnost majetkové sekce ministerstva a jen z průběžné zprávy o stavu vyšetřovaní vyplynula další zvěrstva, která měla stejný podvodný vzorec: předražené zakázky a nastrčené firmy. Nejnověji o tom opět informuje Mladá Fronta dnes a opět jde o nějakých pár desítek miliónů korun...

Ministr Vondra proto připravuje smlouvu na provedení forenzního auditu, který by měl – pokud možno – rozkrýt, jak se mohlo přihodit, že právě Ministerstvo obrany se stalo osobní pokladničkou nečestných úředníků.

Fakta, která se objevila na Ministerstvu obrany však vybízejí i k zamyšlením nad tím, zda podobné vzorce nejsou používány i jinde, vždy však v souvislosti se státními zakázkami. Neboť Ministerstvo obrany nemusí být jedinou státní institucí, jež slouží (pardon, sloužila) jako dojná kráva pro vynalézavé podvodníky.

Dalo by se říct, že by nejspíš stálo za to, prověřit podle stejných parametrů, tedy „předražené zakázky“ a „nastrčené firmy“, všechny státní zakázky z posledních několika let. Je to nejspíš neproveditelné, ale někde se začít musí. Systém předražených zakázek je – jestli se nějak osudově nepletu – nikoli nějakou zvláštností, nýbrž normou, která je nastavena na všemožné podnikání, při němž jednou stranou (tou dojenou) je tzv. „stát“ a tou druhou – inu, to už by měly řešit orgány činné v trestním řízení.

Ve chvíli, kdy by došlo k vypátrání, obžalování a odsouzeních prvních, řekněme, deseti pachatelů těchto podvodů a následně se neprodloužila spolupráce s jejich společníky, státu by se nejenom ušetřilo pár stovek miliard korun, ale zároveň – vyčistil by se vzduch a mohlo by se v téhle zemi začít podnikat pěkně od začátku a (víc) poctivě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.