Martin Jahn a ČSSD

Jahn skutečně není typickým sociálním demokratem, a to nejenom kvůli tomu, že není členem strany. Jde o člověka vzdělaného s uhlazeným vystupováním. Zároveň jde o politika, který je ochoten naslouchat a který neprosazuje s arogancí žádná dogmata. Tedy typ politika, který by se hodil každé neextrémní politické straně. Není příliš jasné, proč zrovna kývnul na nabídku Stanislava Grosse a nechal se nalákat do jeho vlády.

Jeho angažmá bylo motivováno snahou Grosse dokázat, že buduje vládu, kde bude klást důraz na odborníky. Takový Jahn skutečně je. Není proto náhoda, že Jahn se udržel nejenom v nové Paroubkově vládě, ale zároveň by měl vést pražskou kandidátku sociální demokracie. Tedy ve volebním obvodu, kde se ČSSD dlouhodobě nedaří. Také kvůli tomu, že se nejedná o region s vysokou nezaměstnaností a velkými sociálními problémy.

V Praze tak sociální demokraté těžko mohou vyrukovat s politikem typu Zdeňka Škromacha. Ostatně ani mezi veřejností oblíbená Petra Buzková nedosáhla v hlavním městě žádného pronikavého volebního úspěchu. Nestraník a vzdělaný odborník Jahn by mohl být pro umírněné levicové a středové voliče atraktivnější nabídkou, která by mohla ubrat hlasy občanským demokratům. Ostatně pragmatik Jiří Paroubek si je toho vědom a proto Jahna jako volebního lídra prosazuje. Dokonce navzdory tomu, že Jahnovy názory na spoluúčast pacientů, na zavedení školného, nebo na deregulaci nájemného vyvolávaly v řadách sociální demokracie velmi negativní reakce.

Zkrátka Paroubek si pěstuje Jahna podobně jako komunisté místopředsedu strany Dolejše. Ten také pomáhá nabízet přijatelnější tvář komunistů, když je to potřeba, ačkoli pravá podoba strany je jiná. Takže postoj vedení sociální demokracie směrem k Jahnovi je pochopitelný. Naopak není příliš jasné, proč Jahn i nadále uvažoval o spojení svojí politické kariéry se sociální demokracií. Poměrně razantní reforma veřejných financí naplánovaná ministrem financí Sobotkou se postupně rozmělnila.

Zdravotnictví i nadále připomíná černou díru, ve které mizí miliardy. Rovněž dlouhodobá strategie hospodářského růstu z dílny vicepremiéra Jahna byla zmírněna. Zkrátka Jahn se opakovaně mohl přesvědčit, že pouze odborné názory na řešení konkrétních problémů nestačí. Bez politické podpory nelze nic prosadit. I na zákoníku práce, který má zachovat silné postavení odborů, lze názorně dokumentovat, že současná sociální demokracie nemůže překročit svůj stín a vykročit směrem ke středu politického spektra.

Tím spíš, že pod tíhou vývoje volebních preferencí bude ČSSD patrně po volbách postavena před dilema, jak naložit s případnou spoluprací s komunisty. Nelze totiž vyloučit, že by jednou z reálných variant mohla být menšinová vláda sociální demokracie podporovaná KSČM. Těžko si pak představit, jak Martin Jahn prosazuje svoje názory na fungování české ekonomiky pod kuratelou expertů z komunistické strany. Navíc Jahn není kariérním politikem, který by musel trpět představou, že se bude muset živit něčím jiným. Když se to všechno dá dohromady, nebylo by žádným překvapením, kdyby Jahn svůj postoj přehodnotil a kandidatury se vzdal.