Akademický sochař Petr Váňa zahájil na Staroměstském náměstí výstavbu Mariánského sloupu.
Hned první den narazil na správní překážky, takže ve skutečnosti došlo zatím jen k odstranění několika dlažebních kostek. Jenže, přidržím-li se řečené matérie, kostky byly vrženy a jedno z třaskavých tuzemských témat je tak opět na scéně.
Nejen lidé, ale i sochy, pomníky a sloupy mají svou historii a jsou nositeli silných příběhů. A někdy dokonce jako by tato díla žila v jakési vzájemné souvztažnosti. Přesně tak to kardinál Dominik Duka vnímá na Staroměstském náměstí, tedy tam, kde je pomník Jana Husa, tam, kde stával mariánský sloup.
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze vznikal mezi lety 1650 až 1652, kdy ho vysvětil tehdejší pražský arcibiskup za přítomnosti samotného císaře. Nejspíš i tahle historická okolnost přispěla k tomu, že stržení sloupu jen pár dní po vyhlášení samostatné republiky bylo mnohými vnímáno jako čin takřka státotvorný.
Ostatně sám prezident Masaryk prohlásil: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem vlastně rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ Je to zvláštní, ale jako by právě to slovo potupa bylo z nějakého zvláštního důvodu sloupu na Staroměstském náměstí souzeno.
Pro jedny byl potupou stojící, pro druhé bylo potupou jeho stržení a následné události. Přitom mariánské a morové sloupy byly budovány z důvodu právě opačného. Ať už jako prosba o ochranu, poděkování nebo pietní vzpomínka byly místem náboženské úcty.
Byly vnímány jako symbolické propojení profánního pozemského prostoru s posvátnou nebeskou klenbou, jako vztyčený prst proseb a díků, které lidé v pospolitosti vysílali k Bohu a k matce Ježíše Krista.
O historii pražského Mariánského sloupu a o sporech kolem snah o jeho obnovu debatují s Martinem Gromanem historici umění Vít Vlnas a Jan Dienstbier.
Ale ještě jedno propojení náboženství s politikou bych v této souvislosti rád zmínil. V listopadu si budeme připomínat 30 let od svatořečení Anežky České, které předznamenalo příchod svobody do Česka. Ptáte se, co má Anežka společného s Mariánským sloupem?
Spojuje je osobnost lidoveckého ministra a františkánského terciáře Františka Noska, který po stržení sloupu založil tzv. Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny. Jeho smyslem bylo shromáždit prostředky a vybudovat na pražských periferiích tolik kostelů, kolik hvězd bylo v koruně Bohorodičky na strženém sloupu. Většina z nich mimochodem slouží katolíkům dodnes.
Jako novinář, pro kterého je náboženství denním chlebem, si umím snadno představit reakce, které znovu vybudování sloupu na Staroměstském náměstí vyvolá nejen ve většinové společnosti, ale třeba i u nekatolických křesťanů.
A tak s vidinou dalšího kola vášnivých debat zastánců a odpůrců sloupu, které nejspíš budou následovat, s vděčností vzpomenu na moudrou prozíravost jistého pana Noska.
Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
