Martin Fendrych: Vítkovští žháři na svobodě
Ve čtvrtek 11. května šumperský okresní soud propustil z vězení dva muže odsouzené na 20 let za žhářský útok na domek Romů ve Vítkově na Opavsku. Spolu s dalšími dvěma neonacisty, kteří byli odsouzeni na 22 let, zmrzačili Natálii Sivákovou, které tehdy, v dubnu 2009, byl jen rok a osm měsíců.
Čtěte také
Maminka Natálie, Anna Siváková, k předčasnému propuštění řekla: „Jsem z rozhodnutí soudu v šoku. Chce se mi brečet. Chce se mi zvracet. Nesouhlasím s tím. Oni se nezměnili. Naše rodina, hlavně Natálka, budeme trpět celý život.“
Abychom ji chápali, musím připomenout, co se stalo. Všichni čtyři útočníci patřili k neonacistickému hnutí. Útok pečlivě naplánovali. Oběti si vybrali podle jejich romské příslušnosti. Vyvražděním rodiny chtěli oslavit narození Hitlera. Natálka byla popálena na téměř 80 procentech těla, přišla o tři prsty. Při útoku se schovala pod postel, její matka ji slyšela plakat a hledala ji v hořícím domě, i ona měla popáleniny nohou a ležela potom v nemocnici.
Nemorální propuštění?
Tohle nebyl obyčejný trestný čin. Byl to rasisticky motivovaný zločin proti lidskosti s dalekosáhlými důsledky. Natálii je dnes patnáct a má za sebou sto bolestivých operací. - Sto operací. - Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková říká, že „de facto nemá šanci žít normální život“ a že „má velmi vážné duševní potíže způsobené tím vším, čím si ve velmi ranném dětském věku musela projít“. Podobně je na tom Natálčina rodina.
Čtěte také
Všechny tyto souvislosti potřebujeme vědět, abychom mohli o předčasném propuštění dvou vítkovských žhářů vůbec přemýšlet. Mimochodem – o předčasné propuštění žádají i další dva, kteří byli odsouzeni na 22 let, ven by se mohli dostat příští rok.
Otřesný fakt: Sivákovi nebyli předem vyrozuměni, že proběhne soud, který žádost prvních dvou mužů posoudí. Loni jim probační služba pouze oznámila, že o propuštění požádali. O tom, že jsou oba venku, se Sivákovi dozvěděli z médií, nikoli předem od soudu či probační služby. Přitom je možné, aby oběti byly předem vyrozuměny, ne že není.
Stát myslí na pachatele, na oběti už tolik ne
Případ Natálie Sivákové názorně ukazuje, jak málo se u nás dbá na oběti závažných trestných činů. Ani po tom strašlivém útoku s následky, které si nikdo z nás, kdo to nezažil, neumí představit, stát Natálii neposkytl psychologickou pomoc. Nenabízí ji ani nyní, když soud dva útočníky propustil.
Systém se zabývá jen pachateli, ti mohou žádat o zkrácení trestu za dobré chování ve vězení. Projdou několikastupňovým posuzováním včetně psychologického vyšetření. Stát na ně myslí, vnímá je. Obětmi jako je Natálka a její rodina, se ale nezabývá, nevnímá je dokonce ani u takto fatálního zločinu. Sivákovi byli a jsou odkázáni na pomoc nevládních organizací a lidí jako je zmocněnec rodiny Markus Pape, Kumar Vishwanathan a další.
Nedovedu posoudit, jestli měli být ti dva po dvanácti letech propuštěni. Dovedu ale posoudit, že soud či stát měl s rodinou pracovat, měl vnímat, do jak pekelného traumatu ji propuštění znovu uvrhne, měl jí sám nabídnout pomoc, ochranu, péči. Měl se o ni starat víc než o ty odsouzené.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
