Mapy - němí svědci změn v krajině

Mapy využívá jako zdroj poznatků celá řada vědeckých oborů. Jen namátkou připomeňme hvězdné mapy, které zachycují hvězdnou oblohu, hydrografické mapy zase zkoumají říční toky, kognitivní mapy vycházejí z chování živých organismů. Ani humanitní obory nezůstávají stranou. S mapami pracují například historičtí geografové, kteří studují buď mapy staré, nebo vytvářejí nové, takzvané rekonstrukční mapy. Z map se ale dá vyčíst i něco, co do ní dávní kartografové zaznamenávali nevědomky. Jak hospodařil člověk s krajinou.

Krajina pro člověka znamenala a znamená v první řadě zdroj obživy. Proto až do renesance - tedy asi do 13. století - převládalo praktické využívání krajiny. Až později, v době relativního dostatku, začíná člověk vnímat krajinu také jako prostor pro odpočinek a zábavu.

Pěkným příkladem lidmi ovlivněné krajiny může být barokní krajina, do které člověk nezasahoval negativné, ale spíš kulturně. Barokní krajina je protkaná uměním - architekturou spojující člověka s bohem (kapličky, boží muka nebo kříže), ale i s přírodou samotnou (altánky, rozhledny, aleje, rybníčky, potůčky nebo remízy). Celá krajina působí uspořádaným a pečlivě promyšleným dojmem. Takovou krajinu např. najdete u Jičína, v okolí Valdic nebo zámečku Kuks.

Více se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.