Mapy - němí svědci změn v krajině

5. únor 2007

Mapa, to není jen ukazatel správné cesty, po které se co nejrychleji a nejpohodlněji potřebujeme dostat na určené místo.

Mapy využívá jako zdroj poznatků celá řada vědeckých oborů. Jen namátkou připomeňme hvězdné mapy, které zachycují hvězdnou oblohu, hydrografické mapy zase zkoumají říční toky, kognitivní mapy vycházejí z chování živých organismů. Ani humanitní obory nezůstávají stranou. S mapami pracují například historičtí geografové, kteří studují buď mapy staré, nebo vytvářejí nové, takzvané rekonstrukční mapy. Z map se ale dá vyčíst i něco, co do ní dávní kartografové zaznamenávali nevědomky. Jak hospodařil člověk s krajinou.

Krajina pro člověka znamenala a znamená v první řadě zdroj obživy. Proto až do renesance - tedy asi do 13. století - převládalo praktické využívání krajiny. Až později, v době relativního dostatku, začíná člověk vnímat krajinu také jako prostor pro odpočinek a zábavu.

Pěkným příkladem lidmi ovlivněné krajiny může být barokní krajina, do které člověk nezasahoval negativné, ale spíš kulturně. Barokní krajina je protkaná uměním - architekturou spojující člověka s bohem (kapličky, boží muka nebo kříže), ale i s přírodou samotnou (altánky, rozhledny, aleje, rybníčky, potůčky nebo remízy). Celá krajina působí uspořádaným a pečlivě promyšleným dojmem. Takovou krajinu např. najdete u Jičína, v okolí Valdic nebo zámečku Kuks.

Více se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.

autoři: Hana Staňková , Naďa Reviláková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.