Mapy - němí svědci změn v krajině
Mapa, to není jen ukazatel správné cesty, po které se co nejrychleji a nejpohodlněji potřebujeme dostat na určené místo.
Mapy využívá jako zdroj poznatků celá řada vědeckých oborů. Jen namátkou připomeňme hvězdné mapy, které zachycují hvězdnou oblohu, hydrografické mapy zase zkoumají říční toky, kognitivní mapy vycházejí z chování živých organismů. Ani humanitní obory nezůstávají stranou. S mapami pracují například historičtí geografové, kteří studují buď mapy staré, nebo vytvářejí nové, takzvané rekonstrukční mapy. Z map se ale dá vyčíst i něco, co do ní dávní kartografové zaznamenávali nevědomky. Jak hospodařil člověk s krajinou.
Krajina pro člověka znamenala a znamená v první řadě zdroj obživy. Proto až do renesance - tedy asi do 13. století - převládalo praktické využívání krajiny. Až později, v době relativního dostatku, začíná člověk vnímat krajinu také jako prostor pro odpočinek a zábavu.
Pěkným příkladem lidmi ovlivněné krajiny může být barokní krajina, do které člověk nezasahoval negativné, ale spíš kulturně. Barokní krajina je protkaná uměním - architekturou spojující člověka s bohem (kapličky, boží muka nebo kříže), ale i s přírodou samotnou (altánky, rozhledny, aleje, rybníčky, potůčky nebo remízy). Celá krajina působí uspořádaným a pečlivě promyšleným dojmem. Takovou krajinu např. najdete u Jičína, v okolí Valdic nebo zámečku Kuks.
Více se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
