Malá úvaha o totalitě
Ta parola byla, tuším, už před lety vymyšlena na ústředním výboru KSČM a ujala se jako argument příznivců této strany. Použil ji i jeden divák TV Nova a napsal ji e-mailem řediteli Vladimíru Železnému, který ji pak ve svém sobotním pořadu citoval a komentoval. Ta parola zní:
Minulý režim nelze nazývat komunismem, byl to jen socialismus, který měl ke komunismu směřovat. Vladimír Železný celkem správně reagoval, že v podstatě nešlo ani o komunismus, ani o socialismus, ale o prostou totalitu.
Zde nutno přiznat, že i za totality je možno provádět užitečné věci - Mussolinni zbavoval Italy lenosti a stejně jako Hitler měl zásluhu třeba na postavení dálnic, naši komunisté se zase pustili do stavby pražského metra atp. Jenže, dálnice a podzemní dráhy se stavěli i v zemích netotalitních, jejichž celková ekonomika vždy totality předstihla, ať už ve válkách horkých či studených. Z totalitních režimů tedy zákonitě přechází do historie hlavně to, co je možné pouze v jejich podmínkách, tedy obecná nesvoboda a porušování lidských práv. Tyto hodnoty nemusí méně náročné a méně vzdělané vrstvy citelněji postrádat a totalitní režim jim začne vadit teprve tehdy, když nedokáže zajistit základní požadavky hmotné životní úrovně. Jinak však i tyto vrstvy bývají citlivé v otázce národnostní, takže dodnes rozlišují, zdali třeba u nás byl původcem velmi podobného zla Němec nebo Čech. Proto tak jednoznačné odsuzování i jen pouhých symbolů nacistických a blahovolná tolerance symbolů komunistických.
Pokud šlo o německé nacisty, nespojovala se jejich zločinnost pouze se zabíjením nevinných lidí, ale i s nesčetnými dalšími újmami, které tato zrůdná ideologie s sebou přinášela. I když po válce bylo možné potrestat jen ty nejtěžší zločince, bylo obecně uznáno, že i subtilnější formy teroru, spočívající třeba jen ve vyvolávání strachu či v různém omezování osobní svobody zaslouží u nacistů jednoznačné morální odsouzení. Podle Benešova retribučního dekretu navíc sama příslušnost ke Gestapu a k jednotkám SS se automaticky trestala od deseti let výše.
Naše trapné pokusy o vyrovnání s komunistickou minulostí však takovéto prohřešky zcela pomíjejí. Předseda KSČM Miroslav Grebeníček neustále tvrdí, že jeho otci nelze prokázat nějaké pouštění elektřiny do politických vězňů, ale ani on ani většina lidí u nás už se nepozastavuje nad tím, že tento muž byl prostě ze své vlastní vůle estébák, který jako všichni jeho kolegové se podílel na ztrátě svobody lidí, jimž totalitní režim bytostně vadil a kteří se z nejčistšího lidského uvědomění pokoušeli o jeho odstranění z této země. Alois Grebeníček a ti druzí budovali svou vysoce nadprůměrnou existenci, která se dodnes odráží v jejich odstupných a důchodech, na práci s lidmi, zbavenými protiprávně své svobody. Známý ochránce lidských práv Petr Úl, jehož leckdo považuje za člověka silně levicového smýšlení velmi důsledně označuje STB za organizaci zločineckou, tedy složenou ze zločinců, což se někdy ne zcela přesně připisuje celé komunistické straně, kterou náš zákon označil s jemným jazykovým odlišením za zločinnou, jakožto nositelku zločinné ideologie.
I za posledních 12 let poznalo snad většinou právem pocit ztráty svobody nemálo lidí, někteří však přesto byli uznáni za nevinné. Všichni se však přiznali k tomu, jak i bez přímého fyzického mučení vězeňská zkušenost silně na člověka zapůsobí zejména, když neví, jak dlouhý čas tam bude muset strávit. Atmosféra vánoc na Pankráci přivedla ke zhroucení bývalého ministra financí Iva Svobodu, ke změně myšlení ve své tříměsíční vazbě se přiznal i bývalý Železného právník Aleš Rozehnal. Ani samotnému Železnému asi v izolované cele nebylo dobře, byť tam strávil jedinou noc - aby ho to nehnalo okamžitě po propuštění do kanceláře jednoho z nejvyšších ústavních činitelů.
Chci říci, že odnětí svobody je jedním z nejdrastičtějších zásahů do lidského života a nemělo by se zapomínat, že totalitní režimy právě takto postihují nejvíce zcela nevinných lidí. Kdo dnes nostalgicky vzpomíná na nějaké ty drobty, které komunističtí vládci házeli od svých bohatě prostřených stolů, měl by slyšet hlasy statisíců lidí, jimž titíž vládcové způsobili ztrátu osobní svobody. Někteří z těchto totalitních vůdců pak sami vypili svůj vlastní pohár hořkosti až do dna: Gustáv Husák všechny ty hrůzy popsal ve své žádosti o rehabilitaci, když z doživotního rozsudku strávil plných devět let v příšerných podmínkách komunistického kriminálu, které sám pomáhal připravovat a neváhal jich použít ani když se znova dostal k moci.
Pokud dnešní komunisté stále budou jiné věci z minulosti nadřazovat zločinům, jichž se jejich rodná strana dopouštěla a pokud předseda sám a bez soudu neodsoudí příslušnost svého otce ke zločinecké organizaci, pak i dnešní voliči KSČM musí počítat s tím, že alespoň ve svém svědomí přijímají za tyto zločiny svůj díl odpovědnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.