Majetková přiznání a kauza Pitr

Zastánci takového zákona z řad politiků tvrdí, že by taková norma přispěla k boji proti závažné hospodářské kriminalitě. Pokud si člověk neumí takováto slova zasadit do reality, mohl by s tím souhlasit. V opačném případě se tomu musí jenom trpce smát. Našla by se totiž celá řada příkladů podle všeho hodně bohatých lidí, kteří svůj majetek přelili na vzdálenější příbuzné a různé nastrčené firmy doma i v zahraničí, takže nakonec neměli nic. To pro jistotu, kdyby jejich aktivity byly u soudu shledány v rozporu se zákonem a kdyby jim hrozilo propadnutí majetku. V poměrech České republiky to stačí. Policie ani soudy nemají vůli dokázat, že takovéto kroky jsou účelovým jednáním.

Navíc už je příliš nezajímá, jak takovýto lidé údajně bez majetku fungují. Tedy, kde berou peníze na zaplacení drahých advokátů a na podle všeho nákladný život. Přitom takových případů by se našlo v nedávné historii poměrně dost. Dění kolem podnikatele Pitra může rovněž sloužit jako čítankový příklad. Po vydání zatykače ho policie hledala. Mimo jiné v místě trvalého bydliště. Tedy ve vybydleném domě, kde nikdo ze spoluobyvatel Pitra nikdy neviděl. Podle nejrůznějších tvrzení je rovněž pravděpodobné, že na sebe nemá napsaný prakticky žádný majetek. Přesto v pravidelných žebříčcích bohatých občanů České republiky figuroval hodně vysoko. V této souvislosti je rovněž zajímavé, že se Pitr vždy ohrazoval proti tvrzení, že vlastní v SETUZE významný podíl. Podle svých slov pouze zastupoval skutečné vlastníky. Jaké, to není do dnešního dne zřejmé. Pokud by tudíž fungoval zákon o majetkovém přiznání, pak je pravděpodobné, že by se na Pitra nevztahoval.

Tudíž by z tohoto úhlu pohledu nebyl důvod zjišťovat, jakým způsobem ke značnému majetku přišel, protože by žádný de facto neměl. Přitom o Pitrových aktivitách se mluví už léta a většinou v souvislosti s podezřením, že jsou za hranou zákona. O tom, že Pitr je oficiálně nemajetný, asi nejlépe vypovídá splácení několikamilionového dluhu. Ten vznikl v době, kdy Pitr obchodoval s nezdaněným rumem, na čemž měl údajně vydělat stovky milionů korun. Daňový dluh splácí finančnímu úřadu tak, že mu je strhávána čtvrtina z oficiálního platu. Ten v této souvislosti činí dvacet tisíc korun. Pitr však neměl problémy pouze s placením daní za obchod s alkoholem.

Za další daňový podvod by měl strávit osm a půl roku ve vězení. Šlo o neoprávněné vyinkasování daně z přidané hodnoty za fingované obchody. Takto se Pitr se společníky měli obohatit o více než 58 milionů korun. Podnikatel Pitr čelil i dalším trestním stíháním, která byla nakonec zastavena. Vzhledem k údajným kontaktům Pitra na některé politiky a policisty se spekuluje, zda přerušení stíhání nebylo účelové. Ostatně premiér Paroubek vydal pokyn k přezkoumání důvodů, které k ukončení stíhání vedly. V této souvislosti je zajímavé, že o Pitra se soudy a policie začaly důkladně zajímat až po výrocích premiéra, že Pitr a spol chtějí destabilizovat současný politický systém v zemi. Stalo se tak v souvislosti s aférou kolem Unipetrolu. Podle Paroubka v rozpoutání kauzy mohl mít Pitr prsty. Právě role politiků v kauze Pitr je zajímavá. Konkrétně ministerstvo zemědělství šlo v minulosti skupině kolem SETUZY podezřele na ruku. Projevilo se to v majetkových vztazích kolem tohoto potravinářského kolosu i ve způsobu hrazení dluhů.

Rovněž vysoké dotace na bionaftu byly podezřelé. Zkrátka Pitrova slova o tom, že má dobré vztahy na některé politiky nemusela být daleko od pravdy. Když se k tomu přidá podobný osud dalšího kontroverzního podnikatele a Pitrova známého Krejčíře, vzniká podezření, že někteří politici, policisté, státní zástupci a soudci mají kontakty na pochybné podnikatele těsnější a četnější než by bylo zdrávo. Takže sebelepší majetková přiznání boji se závažnou hospodářskou kriminalitou nepomohou do doby, než se vazby přetrhají a než někteří lidé přestanou mít oprávněný pocit, že s politickým a policejním krytím si mohou dovolit cokoli.

Otázkou zůstává, zda je o to zájem. Pro některé politiky je jednodušší a možná i výhodnější odvádět pozornost od zmiňovaných problémů nekonečnými diskusemi o majetkových přiznáních.