Magie Velikonoc

V historických záznamech se o oslavě Velikonoc dozvídáme už ve 2. století n. l. Nejprve se shodovaly s oslavou hebrejského svátku Pesach, ale nakonec byly ustanoveny jako svátek pohyblivý. Počítány jsou od prvního jarního úplňku, ale snaha o jejich zjednodušení v podobě pevného data neusíná. Ještě v roce 1975 Ekumenická rada zvažovala stanovení pevného data.

Oslavy jara a víry
Velikonoční oslavy mají svou specifickou podobu v každém kraji. Najdeme sice základní společné prvky, jako je zdobení kraslic nebo pondělní pomlázka, ale o nadílce i způsobu zdobení rozhoduje lokalita, ve které se nacházíte. Zatímco si křesťané na Klatovsku nechávají během Květné neděle posvětit jehníd, jinde je to ráhno, ale vždy v tomto zvyku hraje hlavní roli svazek proutků jívy. Jaké zvyky platí pro lokalitu kolem Betléma Hlinsko? Odpověď nabídl magazín Leonardo s etnografkou Ilonou Vojancovou, která stojí v čele Souboru lidových staveb Vysočina. Naše procházka po velikonočně vyzdobených roubených chaloupkách byla mnohem delší a mnohé zajímavosti se do magazínu nevešly. Proto jsme se rozhodli nabídnout vám ji celou:

Velikonoční výstava v areálu Betléma Hlinsko bude probíhat ještě do 7. dubna. V některých dnech byl připraven také doprovodný program, který měl návštěvníkům některé z dávných zvyků ještě více přiblížit. Jedním z pozvaných byl také Jan Poříz, který plete pomlázky, vyrábí ozdoby ze slámy a umí vyrobit také tzv. štípané holubičky:

I kraslice umí mluvit
Těžko říct, zda Jan Poříz někdy ve svém životě dostal „mluvící kraslici“, ale právě ty patří ke zvykům, které jsou v lokalitě kolem Betléma Hlinsko dochovány. Připomínány jsou také na velikonoční výstavě. Na první pohled jde o tradiční kraslice zdobené voskovou batikou nebo náročnější metodou vyškrabování, ale samy motivy už v sobě mají skryté poselství, které se můžete naučit při návštěvě rozklíčovat. Zjistíte například, jak dívka souhlasila s manželstvím nebo jak mohla dát nápadníkovi košem. Pozorní posluchači najdou vysvětlení také v rozhovoru s Ilonou Vojancovou.

Na Hlinecku se můžete setkat s "mluvícími kraslicemi". Vyobrazené symboly nesly svá "tajná" sdělení|foto: Adriana Krobová

Zvyk obdarovávání vajíčky je u nás doložen už ve 14. století, ale zdaleka nejde o nejstarší dochované malované vejce na našem území. Úplně nejstarší červenou skořápku se stopami ornamentu totiž archeologové našli v hrobu ženy ve Velkých Hostěrádkách a datovali do první poloviny 11. století. Oproti nálezům ve světě je zbytek této kraslice stále velmi „mladý“. Zdobené vaječné skořápky totiž nacházíme už v sumerských hrobech.

Vezměme si to na paškál
Velikonoce nacházíme i tam, kde bychom to vůbec nemuseli čekat. Jedním z důkazů může být stále živé rčení: Vezmeme si to na paškál. Do detailu nahrazuje větu, ve které si na něco chcete „posvítit“, lépe pochopit. Paškál je totiž velká velikonoční svíce, která byla rozsvěcována během velikonoční liturgie.

Přístavky patřily k běžnému koloritu kraje|foto: Adriana Krobová

Zajímavé proměny významů a pohledu na podstatné události nabízí také historické prameny. Na první pohled platila mnohem přísnější pravidla v časech středověku, ale druhý pohled už odhaluje jistou benevolenci. Nejde přitom jen o dodržování půstu, který se ze 40 hodin prodloužil na 40 dní, ale také o celkový přístup k oslavám. Dnes jsme nabádáni ke zklidnění a rozjímání, ale středověcí panovníci v těchto dnech řešili důležitá politická jednání a připomínali význam svého majestátu. Jejich velikonoční oslavy tak byly do velké míry „pracovní“. Řadu zajímavostí najdete v seriálu Dvory a rezidence ve středověku, ale některé si můžeme připomenout i zde: