Maastrichtská kritéria

A přitom leckdo ví, jak to s dodržováním maastrichtských kritérií vypadalo v minulosti: porušily je obří ekonomiky jako ta francouzská a německá, a to v době, kdy se na krizi rozhodně vymlouvat nemohly. A co za to sklidily? Nanejvýš huhlání Evropské komise, rozhodně ne trest.

Proč by se menší státy nyní nemohly ohánět příkladem Francie a Německa? Proč by jim nemělo projít to, co prošlo velkým zemím, které maastrichtská kritéria svého času, dokud se jim to hodilo a dokud se to nekřížilo s jejich národními zájmy, tak zuřivě prosazovaly?

A navíc, proč by rozpočtová nekázeň neměla malým zemím projít v časech nejhorší krize od třicátých let - takové krize, jaká by sama o sobě mohla být omluvou za leckterý, i velmi závažný rozpočtový prohřešek? Vždyť víte, co se léta a nikoli nadarmo říká: že výjimečné časy žádají výjimečná řešení! Proč se tedy nezadlužit, když to doba žádá?

Jenže, se státem je to jako s domácností. Většina z nás by se v soukromém životě zadlužila asi jen tehdy, kdyby měla jistotu, že své dluhy může splatit. Stejná odpovědnost by měla tížit i stát. Když umožní nám, abychom žili na dluh, účet budou muset zaplatit naše děti.