Lukáš Jelínek: Zbraně v rukou civilistů jsou hrozba
Jeden z klasických sporů mezi pravicí a levicí se napříč planetou vede o držení střelných zbraní soukromými osobami. První skupina tvrdí, že každý člověk může hájit svoji svobodu a svůj majetek i prostřednictvím legálně drženého arzenálu zbraní, druhá radí spoléhat se na stát a jeho ozbrojené složky.
Trumfem v jejich rukou jsou zbytečné ztráty na životech, ke kterým střelnými zbraněmi dochází. Nejlépe lze tuto letitou polemiku sledovat za oceánem, kde tradici ozbrojovat se vcelku úspěšně hájí republikáni před demokraty.
Zato Evropskou unií se šíří trend zpřísňovat podmínky pro držení zbraní. Nepřekvapí tudíž, že česká vláda poslala do Sněmovny návrh novely zákona o střelných zbraních a střelivu.
Reaguje mimo jiné na loňskou střelbu vyšinutého člověka v Uherském Brodě. Jako konfliktní je vnímán zejména její záměr, aby policie mohla i bez souhlasu soudu za určitých okolností zabavovat legálně zbraně, a to i za cenu narušení soukromí.
Pravicoví poslanci jsou vesměs proti. Občanská demokratka Jana Černochová serveru Echo24 řekla, že „drtivá většina legálních držitelů zbraní jsou lidé, kteří jsou svéprávní a respektují daná pravidla“. Tito lidé prý „nesmí být zákonem trestáni a nadbytečně zatěžováni kvůli ojedinělým případům střílejících šílenců, kterým sebepřísnější legislativou nelze předejít.“
Stejně tak podle ní „nesmí být kvůli takovým excesům prolamovány základní principy, jakým je nedotknutelnost obydlí“. Paní Černochová nefandí ani o polovinu - na pět let - zkrácené lhůtě platnosti zbrojního průkazu.
Počkejme si, nakolik bude tento odpor úspěšný. Jednotní nemusí být ani koaliční zákonodárci. Pokud totiž pravice, namátkou poslanec za TOP 09 Daniel Korte, tvrdí, že se vláda v daném bodě chová populistický, je vedle jak ta jedle. Poněvadž už i od stoupenců levice stále častěji zaznívá, že lidé mají mít právo, když už ne brát do vlastních rukou spravedlnost, tak aspoň svoji ochranu. Stačí se chvíli brouzdat internetovými diskusemi.
Argumentem pro zbraně je na sociálních sítích migrační krize a události, které s ní ať už přímo, nebo zprostředkovaně souvisejí. Například silvestrovské obtěžování žen na náměstí v Kolíně nad Rýnem. Změnu svého negativního názoru na držení zbraní veřejně prezentoval i prezident Miloš Zeman, když zauvažoval, že nedávnému řádění teroristů v pařížském klubu mohlo zabránit, kdyby někdo z návštěvníků měl zbraň. Jindy zase formou bonmotu popularizoval samopal kalašnikov.
Nevím, jak vám, ale mě z toho naskakuje husí kůže. Copak nestačí, kolik životů si žádají přírodní katastrofy nebo třeba piráti silnic? Skutečně chceme riskovat nárůst úmrtí daný psychickými poruchami střelců nebo neopatrným zacházením se zbraněmi?
Nejde jen o příklad z Uherského Brodu. Jde též o střelbu na amerických školách. Anebo o loňskou kauzu z Bratislavy, kde nedopatřením z legálně držené pistole vystřelil návštěvník kavárny. A nešlo o nějaký podezřelý živel, nýbrž o akademicky činného intelektuála.
Ruku v ruce s voláním po tom, abychom se mohli vyzbrojovat, jde ustavování různých domobran, na němž pracují pravicoví extremisté. Jejich původními nepřáteli byli Romové, nyní štafetu převzali uprchlíci, jakkoli je u nás zázrak o nějakého zavadit.
Žijeme v dlouhodobě vystresované společnosti, jež je teď ještě nervózní, ba paranoidní kvůli běžencům. Zbraně přitom mohou sloužit nejen k obraně, ale i k útoku. A mezi divadelníky se traduje, že když se na jevišti v prvním dějství objeví zbraň, v posledním se z ní musí vystřelit.
Autor je místopředsedou Masarykovy demokratické akademie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
